Úspěch blatenské fotografky na
CZECH
PRESS PHOTO!
S velkým potěšením oznamujeme veřejnosti, že blatenská fotografka Kamila Berndorffová, členka blatenského fotoklubu KAMFO se umístila na skvělém 3. místě v prestižní soutěži CZECH PRESS PHOTO 2007 v kategorii příroda a životní prostředí. Tento úspěch náš těší o to více, že digitálním zpracováním černobílých fotografií od skenování negativů až po tisk poctila naše naše fotostudio. S úspěšnou fotografkou, která se svými fotografiemi dokázala prosadit v tvrdé konkurenci zahraničních i českých profesionálních fotografů se můžete setkat i osobně na fotofestivalu, který se v našem městě koná již podruhé ve dnech 19. až 21. října 2007 - jste srdečně zváni.
Přehled všech oceněných fotografií v soutěži naleznete zde.
GRATULUJEME !!!
Další informace a fotografie z
předávání cen za účasti prezidenta republiky:
(po kliknutí větší snímek)
Fotografický Oskar pro Blatnou - Blatenské listy č. 21 ze 7. prosince 2007
S Kamilou Berndorffovou si
povídá redaktor NOVA.cz Vladimir Michna.
Czech Press Photo je
bezesporu nejprestižnější českou fotografickou soutěží a následná výstava na
Staroměstké radnici v Praze je nejnavštěvovanější výstavou v Čechách. Každoročně
přiláká desetitisíce návštěvníků. Po ukončení výstavy v Praze je soubor pod
vedením Ministerstva zahraničí vystavován ještě v dalších světových metropolích.
Letošní 13.ročník se konal tradičně pod záštitou prezidenta republiky a
primátora Prahy. Zúčastnilo se ho 228 fotografů a bylo vybíráno mezi 3104
fotografiemi. Odborná porota, která se každý rok mění, byla složená z 11
fotografů, kurátorů výstav, kritiků umění a publicistů z celého světa. Letos
nejznámější osobností z porotců byl slavný americký válečný fotograf, posledních
pár let osobní fotograf prezidenta Bushe, Chris Morris. Porota udělila tři ceny
v osmi soutěžních kategoriích a v každé kategorii čestné uznání. Třetí cenu v
kategorii Příroda a životní prostředí získala nezávislá fotografka Kamila
Berndorffová z Blatné se souborem pěti fotografií z Indie - Třídění odpadu.
Přibližte nám okolnosti vzniku oceněné série fotografií.
Hromada smradlavých doutnajících
odpadků, dělníci přebírající tuto odpornou masu a velbloudi, kteří slouží k
převážení již roztříděného odpadu na nedaleká políčka se zeleninou. Organický
odpad je tak využíván jako hnojiva. A to vše párset metrů od nádherného
mramorového Tádž Mahalu, nejkrásnějí hrobky světa a nejnavštěvovanější památky
Indie. Srdce fotografa při takové podívané zajásá. Je to nesmírně fotogenické.
Ale zase tak jednoduché to nebylo. Jedna věc je najít téma a další je realizace.
Hromadu odpadků jsem objevila již před dvěma lety, ale sluníčko bylo moc vysoko
a odpadky by v tomto světle nebyly dostatečně plastické. Bylo třeba ranní
světlo. Na místo jsem se vrátila ještě několikrát, ale nikdy to nebylo to pravé.
Buď nebyli velbloudi nebo hromada moc zarostla, nebo byla neděle a nepracovalo
se. Získala jsem přesnou představu o tom, jak má scéna vypadat a byla jsem tím
až posedlá. Měnila jsem program celého mého putování po Indii. Vstávala jsem
velmi brzy ráno....Už jsem to chtěla vzdát. Až letos v únoru bylo to správné
světlo a všechno jak jsem si vysnila. Domluvila jsem se s dělníky, že můžu dost
blízko, protože jsem chtěla použít širší objektiv. Zvolila jsem citlivý
materiál, aby fotografie měla pěkné zrno, které se hodilo k tématu. Pak jsem
pracovala asi hodinu, aby si na mě dělníci zvykli a nedívali se do objektivu.
Nafotografovala jsem 3 filmy. Při práci jsem nevnímla nic jiného, než kompozici
obrazu, který jsem měla v hledáčku a jak se člověk zcela koncentruje, je mu
všechno, co se s ním děje, lhostejné. Asi jsem se tím smradlavým hnusem nejen
brodila, ale i se v tom válela, protože jsem vylezla z hromady strašně špinavá,
a to úplně všude. Měla jsem ale skvělý pocit, že to, co jsem nafotila, bude
dobré.
A taky bylo a vyneslo Vám toto úsilí prestiž a slávu vlastně ze dne na den. Při Vašem líčení mě napadá srovnání s reportéry našich médií, kteří nemusí hledat velká témata, jsou prostě redakcí posíláni k atraktivním událostem, jsou vybaveni špičkovou technikou a jsou za svou práci patřičně honorováni. Na soutěži pak zabodují třeba proto, že na jejich fotkách jsou aktuální události, politici a lidé atraktivní promédia. Měla jste daleko těžší podmínky a přesto jste uspěla. Mezi reportéry se říká této soutěži „Český fotografický Oskar“ a kdo je oceněn, má otevřené dveře. Neuvažujete o tom, že využijete vašeho úspěchu ke kariernímu postupu? Zaznamenala jste nějaké atraktivní nabídky a změní tato událost nějak Váš život?
Chci zůstat volnou fotografkou. Tento úspěch mě zastihl ve věku, kdy už nemohu začínat jako válečná zahraniční reportérka, a to je asi ten jediný post, za který bych byla ochotna vyměnit svoji svobodu. Pro mě znamená toto vysoké ohodnocení hlavně prestiž a je pravda, že mi může otevřít dveře do prestižních galerií. Každý fotograf může vystavovat, když si zaplatí. Umělecká úroveň fotek může být nulová, ale pronajmete si sál, necháte vyrobit obrovské fotografie, přesvědčíte neznalého pisálka, aby o vás napsal a jste FOTOGRAF s velkým F... A kdo dokáže, že fotky jsou o ničem a nemají žádnou hodnotu?! Pak ale existuje pár galerií či muzeí, kde nejsou žádní blbci a kde si výstavu zaplatit ani nemůžete.
Tak proto si do svého
životopisu nepíšete kde jstevšude vystavovala. Pokud si zadám do vyhledávače na
internetu Vaše jméno, je tam obrovské množství odkazů, které svědčí o vašich
hojných výstavách, ale v životopise neuvádíte žádný seznam vašich úspěchů?!
Za podstatné pokládám pouze
samostatné výstavy, a to v galeriích kde se neplatí. Kdysi jsme v Blatenském
fotoklubu měli člena, který vzal soubor našich fotek a odeslal je českým rodákům
do Austrálie, Rakouska atd. Prý nám je tam vystavili. Měli jsme z toho tenkrát
ohromnou radost. No a teď si to všichni můžeme psát do životopisu.
Dne 15. listopadu, v Brožíkově síni na Staroměstké radnici se konalo slavnostní předávání cen Czech Press Photo, těch českých Oskarů a Vy jste tam poslala dceru a sama jste odjela kdovíkam. Zastupoval jsem naši redakci na této akci a byl jsem při tom, kdy Vaše dcera Valentýna budila v nádherném růžovém sárí pozornost nejen u novinářů, ale i u samotného pana prezidenta, ale přesto si nemůžu odpustit poznámku, nepotěšilo by Vás osobní převzetí z rukou pana primátora více, než cesta někam na Východ?!
Dcera si tu slávu skutečně užila. Já jsem v té době byla v Sýrii a letenku jsem měla koupenou ještě před tím, než jsem se dozvěděla o svém úspěchu v soutěži, takže se už nedalo nic dělat Jste známá svým vztahem k Indii, ale jak je vidět, zajímají Vás i jiné země. Jak se Vám líbila Sýrie a co jste tam nafotografovala?! V této zemi jsem byla poprvé a byla jsem tu pouhých 14 dnů. Je to muslimská země, kde vládne diktátor. Země velmi vlídná, přátelská k turistům, pohostinná a bezpečná a hlavně fotogenická. Takže jsem cestovala a pokoušela se zachytit atmosféru i politické klima.
Nechci Vás chytat za slovo,
ale tvrdíte, že země je pohostinná a bezpečná a zároveň že tady vládne diktátor.
Neprotiřečíte si?
Ani v nejmenším. V zemi je pořádek, prosperuje, jsou zde vyznávány hodnoty
islámského náboženství, ale demokracie tam neni a ani to nevypadá, že by o ni
někdo stál. Jsem vizuální člověk, ale to neznamená, že mám otevřené jenom oči a
že nenaslouchám. Respektive abych mohla vidět, musím i hodně slyšet a teprve
potom ty fotografie můžou mít nějaký smysl. A tak jsem k náladám ve společnosti
velmi vnímavá. Taky jsem dávno pochopila, že pohled na tyto země přes evropské
či americké brýle je poněkud zavádějící.
Fotografujete většinou na černobílý klasický materiál, jak fotografie zpracováváte?
Do temné komory se mi už moc
nechce, takže si nechávám vybraná políčka filmu skenovat, upravím si tonalitu v
počítači a tisknu v Blatné ve firmě kolegy Jardy Kortuse. I oceněné fotografie,
které visí na Staroměstké radnici jsou takto zpracovány. V Sýrii jsem ale dělala
i barvu a myslím, že vyšla tentokrát lépe, než černobílá. To záleží na tématu.
Kde můžeme vidět Vaše fotografie kromě Staroměstské radnice?
V Praze na Václavském náměstí v pasáži Lucerna a v Galerii Petra Mošky v Pardubicích.
Děkuji za příjemné popovídání a moc bych si přál Vás potkat na Czech Press
Photo 2008.
Vladimír Michna, NOVA.cz
Viz též: