Nikon AF-S DX VR Zoom-Nikkor 18-200mm f/3.5-5.6G IF-ED

Nikon AF-S DX VR Zoom-Nikkor 18-200mm f/3.5-5.6G IF-ED

 

Konstrukce objektivu: Počet čoček/počet skupin 16 / 12 (2x ED, 3 asférické prvky)
Nejkratší zaostřitelná vzdálenost [m] 0,45
Průměr filtrového závitu [mm] 72
Rozměry: průměr × délka [mm] 77 x 96,5
Hmotnost [g] 560g
Počet lamel clony 7
Obrazový úhel 76 a 8 stupňů
Minimální clona 3.5-5.6
Maximální clona 22-36

Současně s uvedením dlouho očekávané zrcadlovky D200 byly oznámeny ještě další dvě novinky – makro zábleskový systém (SU-800/SB-R200) a nový objektiv Nikon AF-S DX VR Zoom-Nikkor 18-200mm f/3.5-5.6G IF-ED. A právě poslední novinkou se budeme zaobírat v tomto příspěvku.

Již po ohlášení objektivu se objevily první reakce, které lze rozdělit zhruba do dvou kategorií:

a) skalní zastánci pevných skel, kteří tento objektiv odsoudili ihned, protože kvalitě pevných skel se nic nevyrovná a profesionál by dle jejich názoru podobný objektiv do ruky nevzal,

b) my ostatní víme, že realita je trochu jiná.

        Kvalitní pevná skla jsou drahá, objemná a ve svém součtu několikanásobně těžší než jejich zoom-souputníci a tak kvalitní objektivy tohoto rozsahu vítáme. Snad nejrozšířenější Nikon-zoom (tedy objektiv s proměnlivou ohniskovou vzdáleností), je tzv. "setový" objektiv AF-S DX Zoom Nikkor 18-70mm f/3,5-4,5G IF-ED, který je dodáván většinou k zrcadlovkám D70 a D70s. K tomuto objektivu má řada fotografů výhrady ohledně zkreslení, vinětace apod., ale jedno mu upřít nejde – velmi, velmi dobré parametry v porovnání cena/výkon. Snad i vlídné přijetí tohoto objektivu fotografickou veřejností bylo jedním s důvodů, proč se Nikon pustil do konstrukce objektivu s u něj dosud nevídaným rozsahem 11,1! Objektiv patří do skupiny "DX" objektivů, tj. objektivů, které jsou speciálně konstruovány pro velikost obrazového snímače typu APS-C (což jsou všechny digitální zrcadlovky od Nikonu). Tyto objektivy sice prakticky nelze použít na "kinofilmových" přístrojích, ale právě proto, že svým zobrazením pokrývají menší plochu, mohou být ve srovnání se svými kinofilmovými brášky při stejné světelnosti výrazně menší a lehčí. Navíc jsou již přímo pro digitální snímače konstruovány s ohledem na kolmost dopadu paprsků na digitální snímač – nejen z tohoto důvodu neposkytují proto někdy starší objektivy pro kinofilmové přístroje na digitálních zrcadlovkách nejlepší výsledky. Současná "DX" rodina objektivů Nikkor vypadá následovně:

12-24mm f/4G ED-IF AF-S DX Zoom-Nikkor

10.5mm f/2.8G ED AF DX Fisheye-Nikkor

18-70mm f/3.5-4.5G ED-IF AF-S DX Zoom Nikkor

18-55mm f/3.5-5.6G ED AF-S DX Zoom-Nikkor

18-200mm f/3.5-5.6 G ED-IF AF-S VR DX Zoom-Nikkor!

17-55mm f/2.8G ED-IF AF-S DX Zoom-Nikkor

55-200mm f/4-5.6G ED AF-S DX Zoom-Nikkor

        Před uvedením objektivu 18-200 na trh byl objektiv Nikkor s největším rozsahem 28-200mm f/3.5-5.6G ED-IF AF Zoom-Nikkor  Rozsah tohoto objektivu je 7,14x. Pokud přepočteme obrazové pole na kinofilm, je spodní rozsah 28 mm roven 42 mm – a to je právě důvod, proč zoom tohoto rozsahu nelze použít jako universální – je zkrátka na dolním konci "málo široký". Této díry na trhu již před časem využili výrobci alternativních objektivů a jak firmy Sigma (18-200mm F3.5-6.3 DC, Tamron (Tamron AF 18-200mm F/3.5-6.3 Di II XR LD Ashp IF Macro), tak i Tokina (AF 24~200mm f/3.5~5.6) uvedly na trh objektivy se stejným či podobným rozsahem. Poměrně dlouhou dobu trvaly dohady, zda se do podobného rozsahu pustí samotný Nikon. A možná právě stoupající obliba výše uvedených objektivů byla po úspěchu objektivu Nikkor 18-70 ten druhý důvod, proč se tak stalo. Každému výrobci se ovšem vyplatí vyvíjet pouze takové objektivy, u kterých má zaručenu dostatečnou prodejnost. A zde jsme u posledního a možná nejzávažnějšího důvodu.

        Podívejme se trochu do krátké historie digitálních zrcadlovek Nikon (platí ovšem i pro další výrobce – Pentax, Minolta, Canon). Jako první byly uvedeny na trh profesionální modely za profesionální ceny – na svět přišly fotoaparáty Nikon řady D1 (D1, D1H, D1x, D100). Společným cílovým trhem byli profesionální fotografové, kteří měli již zkušenosti s kinofilmovými zrcadlovkami a tak nebylo třeba vybavovat tyto modely různými "lidovými" režimy. Tento trh je ovšem dosti omezený počtem uživatelů, ale draze zaplacené průkopnické přístroje dokázaly během času technologii výrazně zlevnit. A nastal tak čas pro "lidové" přístroje – na trh se dostává nejprve zrcadlovka Nikon D70, u které již objevíme režimy snímání známé z kompaktních digitálních přístrojů – plná automatika (zelená ikonka foťáčku), sport, portrét, makro apod. Důvod je jasný – bylo třeba říci další cílové skupině – vyspělým amatérům (amatérům v dobrém slova smyslu) či fotografům, z jakéhokoliv důvodu nespokojeným s kompaktními přístroji, že zrcadlovka není složité zařízení – a z velké části je to dnes pravda, protože nejméně 90% záběrů lze s dostatečnou kvalitou pořídit v plně automatickém režimu. I když Nikon D70 byl z pohledu předchozích modelů skutečně již "lidový" přístroj, bylo třeba přijít s ještě trochu jednodušším a cenově výhodnějším modelem – Nikonem D50, který je v současné době vstupním modelem do království digitálních zrcadlovek. Stačilo již jen přidat co nejlevnější objektivy (Nikon dodal hned dva modely) a lidová zrcadlovka byla na světě. Přes drobnou inovaci ve formě D70s a řadu D2 (D2h, D2hs a D2x) se Nikon dostal, alespoň pokud se označení týká, k nástupci D100 – Nikonu D200, u kterého ovšem šokoval oznámenou cenou pod 50.000,- Kč – samozřejmě v dobrém - a opět vypustil různé scénické režimy, aby tak dal najevo, že D200 je již "vyšší dívčí". A proč tak rozsáhlý úvod k jedinému objektivu? Protože dlouhá léta platilo, že pořízení digitální zrcadlovky je pouze počátek daleko větších výdajů za sadu objektivů. Ale to již v současné době platit nemusí – existuje celá spousta uživatelů, kteří ke své zrcadlovce budou na začátek – a velké množství i trvale – potřebovat jeden jediný objektiv. A základna uživatelů D50 i D70 je již dostatečně široká, aby podíl zákazníků využívajících jeden univerzální objektiv – 18-200 mm – byl významný. V přepočtu na kinofilm dostávají objektiv cca 28 – 300 mm. To sice nestačí na fotografii skupiny 20 osob v panelákovém obýváku či průkazovou fotografii sýkorky, na většinu ostatních situací ovšem ano. Navíc je to objektiv vzhledem ke svému rozsahu velice kompaktní, s dobrou světelností a s vlastností, kterou konkurence nemá – stabilizací (s výjimkou řešení Minolty, které stabilizuje samotný digitální snímač). A právě stabilizace objektivu je přesně tou vlastností, kterou skupina uživatelů nejen fotoaparátů D50 a D70 velmi ocení.

Podívejme se nyní na vlastnosti objektivu podrobněji

Zaostřování
Zkratka AF-S (Silent Wave) napoví, že objektiv je vybaven ultrazvukovým zaostřovacím motorem, který zajišťuje posun čoček uvnitř objektivu beze změny jeho délky, tedy obdobnou technologii, kterou naleznete u objektivů Canon pod označením USM (Utra-Sonic Motor), u objektivů Sigma pod označením HSM (Hyper Sonic Motor) a u objektivů Minolta pod zkratkou SSM (Super Sonic Motor).  V praxi tento způsob ostření znamená tiché, mimořádně rychlé a precizní zaostření. Nezanedbatelnou výhodou je i možnost kdykoliv do automatického zaostření ručně zasáhnout bez nutnosti přepínat objektiv či fotoaparát do režimu ručního ostření (poloha přepínače M/A=Manual/Auto) – přesto je na těle objektivu přítomna i volba M pro manuální, tedy ruční ostření - viz. obr. níže. Zdá se vám  přítomnost volby M zbytečná, když stejné nastavení pro ruční ostření lze provést na každém těle Nikon  zrcadlovky? Není tomu tak – třeba jen z toho důvodu, že přepnutí na objektivu je rozhodně rychlejší, než hledání titěrné páčky na těle přístroje a to nemluvím o situaci v zimě – zkuste přesunout titěrnou páčku na těle přístroje v rukavicích! Drobnou vadou na kráse se může stát umístění zaostřovací objímky – narozdíl např. od objektivu 18-70mm je posazena poměrně blízko k tělu přístroje ještě před indikátor zaostřené vzdálenosti a je poměrně úzká - ruční ostření je proto poněkud hůře ovladatelné. Obdobné řešení použil Nikon např. již u objektivu 17-55mm a to pro umístění ovládání změny ohniskové vzdálenosti (zoomu), kde se toto řešení nesetkalo s nadšením uživatelů. Uživatelé filtrů jistě ocení, že při ostření se přední obruba objektivu neotáčí a umožní tak bezproblémové použití např. polarizačního filtru a objektiv nemění svou délku – nejmenší zaostřitelná vzdálenost je v celém rozsahu konstantní – 50 cm – a to je dobrá zpráva, protože to ve většině případů znamená, že při změně ohniskové vzdálenosti není třeba přeostřovat (ale u tohoto objektivu to neplatí).

Stabilizace obrazu
Pokud je mi známo, doposud žádný z "velkých" výrobců zrcadlovek nepoužil optickou stabilizaci objektivu na tomto rozsahu v této cenové hladině (nejblíže je firma Canon s EF 28-300 f/3.5-5.6L IS USM, ale cena je trochu jinde). O přítomnosti této vlastnosti svědčí červená písmena VR (Vibration Reduction) na těle objektivu. Jedná se o obdobnou technologii, jakou používá u některých objektivů Canon pod označením IS, Panasonic pod označením Mega O.I.S. a Sigma pod zkratkou OS. Ve všech případech jde o systém, ve kterém je určitá skupina čoček natáčena proti směru pohybu objektivu a vyrovnává tak do značné míry jeho chvění. Výhodou této technologie je možnost pořízení snímků s takovými časy, které by bez této technologie vedly k roztřeseným a tedy neostrým záběrům. U klasické technologie VR používané dosud u objektivů Nikkor to znamená, že můžete fotografovat až s o 3 stupně delšími časy.

: Nano Crystal Coat : Aspherical lens elements
: Super ED glass elements : VR units
: ED glass elements

 

Jak to vypadá v praxi? Stará fotografická poučka zjednodušeně říká, že bez rizika roztřesení snímku můžete fotografovat časem, který je roven 1/ohnisková vzdálenost objektivu. Pokud nastavíte objektiv např. na ohnisko 200 mm (ovšem nezapomeňte, že u digitální zrcadlovky musíte ohnisko ještě vynásobit x 1,5, takže ve skutečnosti je to 300 mm), měli byste použít jako nejdelší čas 1/200 (1/300) s. Klasická technologie Nikkor VR by vám měla dovolit použít i časy až o 3 stupně delší. Ovšem nový objektiv od Nikonu je vybaven zdokonalenou technologií VR – VR II, která by měla umožnit použít časy až o 4 stupně delší. Jelikož jsem příklad nikde nenašel, zkusím odvodit z praxe: pokud bude expozice vycházet např. 1/250 s při cloně 4, budu moci použít kombinaci 1/30s při cloně 11? Je to ovšem teorie, každému se třesou ruce jinak. Stabilizace má na objektivu navíc 2 režimy – normální, který zapínáme ve většině situací a aktivní. Normální režim rozpoznává cílený pohyb objektivu – např. sledování jedoucího auta a vypne stabilizaci v horizontálním směru, aby při sledování objektu nedocházelo k "trhání" záběru – uživatelé digitálních kamer jistě tuto vlastnost znají. Normální režim také rozpozná použití stativu a stabilizaci vypne. Aktivní režim je vhodný pro všechny případy, kdy je vaše poloha značně nestabilní ve všech směrech – fotografování z jedoucího automobilu, ze hřbetu velblouda, z paluby lodi v bouři, z vrtulníku a pro další obdobné situace - stabilizace probíhá v horizontální i vertikální rovině. Daní za stabilizaci je vyšší spotřeba proudu a tím nižší životnost baterie – ale za všechno se platí daň (pro skeptiky – nejpozději dědická). Ve všech zaostřovacích režimech (C, S i M) je stabilizace zapnutá po celou dobu, kdy držíte namáčknutou spoušť.  Pokud mohu soudit ze zkušeností s VR technologií u objektivu Nikkor 70-200 VR, používání stabilizace sníží výdrž baterie o cca 20% - toto je můj odhad, nikoliv exaktní laboratorní měření. Pokud zkombinujete zapnutou stabilizaci s režimem ostření C, tedy trvalé doostřování při namáčknutí spouště do poloviny, bude nápor na baterii ještě větší.  Stabilizaci objektivu lze samozřejmě i vypnout.

Jak se osvědčila stabilizace v praxi? Výchozí podmínky: pokoj za venkovního šera, osvětlení 4 x žárovka 60W v lustru, ISO 800, fotoaparát Nikon D200, zapnutá stabilizace - aktivní režim, centrální bodové ostření, bez blesku. Po kliknutí na obrázek obdržíte originální snímek (bez úprav, pouze mírná úprava histogramu, bez doostřování!).

95mm (ekv. 142mm), F5.3, 1/10s 90mm (ekv. 135mm), F5.3, 1/10s 120mm (ekv.180mm), 1/5s

V uvedeném případě byla situace ztížena tím, že fotografovaný objekt byl dosti pohyblivý. Pokud se vyskytuje v některých částech obrazu neostrost, je způsobena malou hloubkou ostrosti a (nebo) pohybovou neostrostí objektu - pokud si všimnete svetru, zjistíte, že je přijatelně ostrý. Pokud tedy budete s tímto objektivem fotografovat subjektivy nepohyblivé, při trochu jisté ruce můžete skutečně s technologií VR II tohoto objektivu pořídit záběry, na které by bylo bez stabilizace nutné použít blesk nebo stativ. Stabilizace dostává u tohoto objektivu jedničku s hvězdičkou.

Světelnost
A tady se konstruktéři od Nikonů vytáhli – v tomto ohniskovém rozsahu, velikosti objektivu i jeho ceně je světelnost 3,5 na nejširším ohnisku poměrně běžná, což se ovšem nedá říci o světelnosti 5,6 na ohnisku 200 mm – velmi, ale opravdu velmi, dobrá hodnota (připomínat, že vzhledem k obrazovému úhlu se jedná ve srovnání s kinofilmem o rozsah 27 – 300 mm je již asi zbytečné). Označení "G" na objektivu znamená, že objektiv není vybaven samostatným clonovým kroužkem a nastavení clony je třeba provádět z fotoaparátu. Irisová clona má 7 lamel a měla by tak zaručit kruhové zobrazení neostrých částí obrazu bez rušivých pětiúhelníků. Nejnižší nastavitelná clona je 22 (na ohnisku 18) resp. 36 (na ohnisku 200 mm).

Co ještě chybí?
Třeba údaj o tom, že objektiv má celkem 16 čoček ve 12 skupinách, z čehož 3 jsou asférické, 2 jsou ze skla s obzvláště nízkým rozptylem (tj. zkratka ED na objektivu) pro ostřejší obraz (a nižší chromatickou aberaci, tedy známé fialové okraje na kontrastních přechodech). Čočky mají navíc zvláštní povrchovou úpravu (SIC – tedy Super Integrated Coating) pro věrné zobrazení barev při sníženém výskytu odrazů v protisvětle. Pokud budete potřebovat filtry, potom průměr 72 mm (a ty jsou potvory dost drahé). Novorozeně váží 560 gramů a má rozměry 77 x 96,5 mm.

Na český trh dorazily první kusy (a skutečně jen kusy) 29. prosince 2005, kdy je již nikdo nečekal. Ke svým uživatelům dorazí  v balení spolu se sluneční clonou (což je u Nikonů chvályhodný zvyk od určité ceny výše), zadní i přední krytkou objektivu a navíc s váčkem na uložení objektivu. Sluneční clona je zajímavý kompromis - přední čočka objektivu je vzdálena pár milimetrů od přední obruby, takže objektiv samotný přední čočku vůbec necloní - a protože sluneční clona nesmí překážet v zobrazení ani na ohnisku 18 mm, je pro toto ohnisko také navržena. Je tedy třeba počítat s tím, že při fotografování na nejdelší ohnisko nebude její funkce ideální. A to nejlepší na konec – oficiální prodejní cena tohoto objektivu je stanovena na 22.990,- Kč včetně DPH, v obchodech bude jistě k dostání o nějakou tu stokorunu levněji. 

MTF charakteristiky objektivu Nikkor 18-200

Special Frequencies S: Sagittal M: Meridional
10 lines/mm
30 lines/mm

MTF charakteristiky objektivu Nikkor 18-70 (pro porovnání)

Vybalujeme

Začněme konstatováním, že v balení je skutečně to, co je avizováno na internetových stránkách Nikonu, tedy vlastní objektiv (Made in Japan), přední a zadní krytka, sluneční clona, návod k použití (česky ne, je nás pořád málo) a váček na objektiv - vypadá jako semišový (kožený?). První, co na objektivu zaujme, jsou jeho skutečně malé rozměry. Na následujících snímcích si můžete prohlédnout porovnání tohoto objektivu se setovým objektivem Nikkor 18-70 a to v nastavení na nejširší a nejdelší ohnisko.
 

Při nastavení na nejkratší ohnisko je rozdíl ve velikosti objektivů skutečně minimální. Samozřejmě, že u nejdelšího ohniska je již těch 200 mm někde znát. Přesto - vzhledem ke svému rozsahu neobyčejně kompaktní objektiv. Objektiv od Tamronu se stejným rozsahem, jehož test si můžete prohlédnout zde, je sice menší a lehčí, ovšem za cenu světelnosti 6,3 na nejdelším ohnisku (a samozřejmě bez stabilizace, za nižší cenu...). Objektiv byl testován ve spojení s fotoaparátem Nikon D200 a D2x.

Ovládání objektivu, dílenské zpracování
Jak zaostřovací objímka, tak objímka pro nastavení ohniskové vzdálenosti mají téměř shodný rozsah od jedné krajní polohy do druhé - přibližně 120 stupňů. Není tedy problém rychle přeostřit či změnit ohniskovou vzdálenost bez přehmatávání po objímkách. Ovládání zoomu je plynulé a bez vůle, směrem od 18 k 200 mm klade kolem ohniska 70 mm mírně zvýšený odpor, který kolem ohniska 135 mm pomine. Pohyb zpět klade  celkově trochu větší odpor od ohniska 135 níže. Ale není to nic, s čím by se nedalo žít, navíc je známou skutečností, že po častějším používání se ovládání zoomu "ochodí". Zatímco změnu ohniskové vzdálenosti lze pochválit, zaostřovací kroužek vykazuje vůli cca 1 mm a pokud se pokoušíte zaostřit skutečně precizně, nepatrně "zadrhává". Opět to není nic vážného, ovšem objektiv 18-70 nevykazuje jak tuto vůli ("mrtvý chod"), tak ani mírné zadrhávání. Jinak objektiv působí robustním dojmem, že něco vydrží. Ostatní ovládací prvky pro režim ručního či automatického ostření a zapnutí/nastavení režimu VR fungují spolehlivě s přiměřeným odporem a nehrozí jejich neúmyslné přepnutí při manipulaci s objektivem. Bajonet objektivu je - jak jinak - kovový a jeho nasazení na fotoaparát je naprosto přesné bez nadměrného odporu. Objektiv není vybaven aretací pohybu zoomu, takže výrobce předpokládá, že k jeho samovolnému vysouvání, např. za chůze s objektivem směrem dolů, nebude docházet. Objektiv nemá ve svém názvu "makro" a proto patrně ani není vybaven přepínačem rozsahu ostření.

Automatické ostření
Automatické ostření je velice rychlé, obecně bych jej srovnal s rychlostí setového objektivu 18-70. Přeostření z jedné krajní polohy do druhé (z 0,5 m na nekonečno) trvá něco málo přes 1 sekundu a je velice tiché. Pokud se nepodaří fotoaparátu automaticky zaostřit, trvá projetí celého rozsahu necelé 3 sekundy. Fotoaparát D200 neměl ve spolupráci s tímto objektivem při ostření žádné problémy a pokud měl jen nepatrně možnost se něčeho chytit, zaostřil. I v šeru při nastavení ohniskové vzdálenosti na 200mm pracovalo zaostřování velice dobře - patrně díky světelnosti 5,6 - při srovnání s objektivy, které mají při tomto ohnisku světelnost např. 6,3 byl rozdíl znát. Jednu mouchu na kráse přece jenom najdete: pokud použijete bodové ostření, zaostříte na nejširším ohnisku a při stále namáčknuté spoušti budete měnit ohniskovou vzdálenost směrem k teleobjektivu, obraz se bude postupně rozostřovat. Z toho vyplývá, že při změně ohniskové vzdálenosti směrem k teleobjektivu musíte znovu namáčknout spoušť, aby došlo k opětovnému zaostření. Tato vlastnost se projevuje nezávisle na zaostřené vzdálenosti. Následující snímky dokumentují v pořadí zleva doprava snímání ze vzdálenosti cca 0,5 m (u širokých ohnisek se jedná o přibližně srovnatelné výřezy):

První snímek - bodově zaostřeno při ohnisku 200 mm, přidržena spoušť, změna ohniska na 18 mm, expozice.
Druhý snímek - bodově zaostřeno při ohnisku 18 mm
Třetí snímek - bodově zaostřeno při ohnisku 18 mm, přidržena spoušť, změna ohniska na 200 mm, expozice.

Zatímco rozdíl mezi prvním a druhým snímkem není příliš velký, třetí snímek by byl naprosto nepoužitelný. Za mých mladých let, kdy s ostřilo ručně na ostřící klín na matnici, platila poučka - chceš-li mít správně zaostřeno, zaostři při maximálním přiblížení a následně změň ohnisko na širokoúhlé - v tomto případě poučka neplatí. Takže při změně ohniskové vzdálenosti si znovu zaostřete, ať nejste nepříjemně překvapeni - rozdíl mezi prvním a druhým obrázkem byste bez detailního přiblížení snímku na displeji fotoaparátu nemuseli postřehnout.

Vinětace
Většina uživatelů fotoaparátů Nikon je pravděpodobně vybavena objektivem Nikkor 18-70/3.5-4.5, proto jsem si jej vybral jako porovnávací pro tento objektiv na fotoaparátu Nikon D200/D2x. Testování bylo provedeno na venkovní téměř bílé zdi. Nejprve tedy objektiv 18-200 VR - testován při plně otevřené cloně (v závislosti na ohniskové vzdálenosti jsou to clony od 3,5 u 18 mm do 5,6 u 200mm), při cloně 8 a při cloně 16. Orámované snímky jsou nejlepší (volba provedena podle histogramu originálních snímků - čím má histogram menší rozptyl, tím menší vinětace). Ohniskové vzdálenosti uvedené v obrázcích NEJSOU přepočítány koeficientem 1,5 na kinofilm, jedná se tedy o skutečnou stupnici na objektivu.

Vinětování objektivu Nikkor 18-200/f3.5 - 5.6 VR
Plně otevřená clona 3,5 - 5,6 Clona 8 Clona 16

Z výše uvedeného je patrné, že při plně otevřené cloně vinětuje objektiv nejméně na ohnisku 35 mm, při cloně 8 a 16 na ohnisku 50 mm.
A jak si vede při stejných ohniskových vzdálenostech a clonách "setový" objektiv 18-70? Nejlepší výsledky (nejměnší vinětace) je opět označena černým rámečkem. Oranžově je podbarven snímek, který si můžete stáhnout v originálním formátu RAW (NEF) a případně vyzkoušet napravit vinětaci v některém editoru.

Vinětování objektivu Nikkor 18-70/f3.5 - 4.5
Plně otevřená clona 3,5 - 5,6 Clona 8 Clona 16

Jako v přechozím případě můžeme konstatovat, že nejmenší vinětiaci při plně otevřené cloně získáte na ohnisku 50 mm (opět všechny hodnoty ohnisek dle stupnice objektivu), při cloně 8 na ohnisku 35 mm a při cloně 16 na ohnisku 50 mm.

Pro oba objektivy (i pro všechny ostatní) platí, že nejvíce vinětují při nejnižších clonách a nejširším ohnisku, což je ovšem obecně známá skutečnost. Vezměme tedy 3 nejhorší výsledky obou objektivů do jedné tabulky a to na ohnisku 18mm při plně otevřené cloně - horní řada 18-200, dolní řada 18-70 - pro větší názornost jsou připojeny histogramy snímků.

Porovnání objektivů 18-200 VR a 18-70 na ohnisku 18 mm při shodných clonách
Clona 3,5 Clona 8 Clona 16

Z tohoto porování je vidět, že plně otevřené cloně je na ohnisku 18 je na tom nový objektiv 18-200 s vinětací lépe než jeho kolega 18-70 a při clonách 8 a 11 prakticky shodně. Zkusme ještě nejvyšší ohniskovou vzdálenost, která je pro oba objektivy shodná - tedy 70 mm, tentokrát již pouze histogramy (pozn. pro méně zasvěcené - čím je sloupec užší, tím lépe - tedy v tomto případě, protože fotografujeme jednolitou bílou či šedivou plochu):

Porovnání objektivů 18-200 VR a 18-70 na ohnisku 70 mm při shodných clonách

Clona 4,5 (u 18-200 clona 5) Clona 8 Clona 16
Objektiv Nikkor 18-200 VR

Objektiv Nikkor 18-70

I na ohnisku 70 mm je vidět, že výsledky objektivu 18-200 jsou při plně otevřené cloně znatelně lepší než u objektivu 18-70, na cloně 8 a 16 jsou lepší také, ale již ne tak výrazně.

Závěr k vinětaci tohoto objektivu: je relativní porovnávat, zda je velká či malá. Co je ale z výsledků vidět, na srovnatelných ohniscích s objektivem 18-70 si vede lépe ve většině případů. Opravu vinětace je možné provádět ve více programech: Nikon Capture - ovšem pouze ve formátu RAW z Nikonu, kde však poskytuje velmi dobré výsledky, Zoner Photo Studio či Adope Photoshop a dalších. Vinětace obou těchto objektivů je na plně otevřené cloně při nejširším ohnisku ovšem taková, že program Nikon Capture se s ní nedokáže ani při nastavení maximálních hodnot vyrovnat (nebo že by verze 4.4. neměla ještě v databázi objektivů objektiv 18-200?).

A na závěr kapitolky o vinětaci alespoň malá inspirace pro vývojáře - rádi bychom, aby histogram vinětace vypadal asi takto:

Pokud vás zajímá, ze kterého je objektivu, tak prozradím: Nikk_do Ho Nevidel 10-500mm F1.0 :)

Příspěvek z diskuse na grafika.cz:
Tomáš X. (---.fnplzen.cz)

Datum: 30. 12. 2005 21:38
A až budete naštvaný, že vám vinětuje objektiv, tak se uklidněte tím, že celý život se koukáte na svět vlastníma očima a žádný sebehůře zkonstruovaný objektiv nevinětuje tak příšerně jako váš vlastní nos. A zvlaště některé frňáky vinětují "jako prase" a deformují zorné pole tak, že je to na reklamaci u Matky přírody :) A taky nadočnicové oblouky a kšiltovka, případně zapálená cigareta, o brýlích ani nemluvím.

 

Testovací snímky

  18 70 200
3,5

Testovací snímky - podmínky: stativ, fotoaparát D2x, formát snímků compressed RAW a s následným převodem do JPG v programu Nikon Capture v. 4.4. v maximální kvalitě Fine, bez jakýchkoli úprav, provedena pouze korekce expozice EV v RAWu. Priorita clony, vypnuté VR, ISO 100, ostatní informace můžete získat z EXIF u jednolivých snímků. Po kliknutí na snímek získáte jeho plné rozlišení ve formátu JPG. Červený rámeček označuje snímky, u kterých je kresba nejlepší. Ovšem rozdíly mezi kresbou objektivu na clonách 5,6, 8 a 11 jsou skutečně na všech ohniscích minimální. Ačkoliv se v EXIFu můžete dozvědět, že ostrost snímků byla nastavena na "mírně zvýšená", nemá na tyto snímky z D2x prakticky žádný vliv - lze si proto představit, že po mírném doostření v kvalitním editoru by výsledky vypadaly ještě mnohem lépe!

4
5    
5,6
8
11
16
22
32  
36    

Výřezy

 
3,5

První řada této sekce výřezů obsahuje pro ilustraci celý obrázek se světlejším místem, které označuje místo výřezu. Formát plného obrazu je 4288 x 2838 bodů, velikost výřezu je 200x133 bodů, tedy cca 0,2% z plochy snímku! Zkuste si při pohledu na svůj monitor spočítat, jak velký by musel být snímek, abyste výřez viděli na fotografii ve stejné velikosti, jako na svém monitoru! Kvůli velikosti snímků jsou výřezy prováděny při 100% zvětšení ze snímků v JPG - a tím dojde ještě jednou ke kompresi (i přesto, že je výřez ukládán v maximální kvalitě). Při pořizování výřezů přímo ve formátu RAW by byla jejich kvalita (ale i velikost) vyšší.

4
5    
5,6
8
11
16
22
32  
36

U snímků na clonách 32 a 36 nemohu stoprocentně zaručit, že vlivem dlouhých expozici nedošlo k roztřesení obrazu vlivem otřesů zrcátka ve fotoaparátu. Použití těchto clon je ovšem tak sporadické, že to nemá žádný praktický význam. Pokud postrádáte výřezy i z okrajů snímků, musím konstatovat, že by to nemělo valný smysl - kresba objektivu zvláště na vyšších clonách je v celém poli tak vyrovnaná, že by to nemělo valnou vypovídací hodnotu.

Běžné snímky
(nastavení fotoaparátu D2x shodné jako u testovacích fotografií, ale snímky pořizované bez stativu s nastavením VR na Active - po kliknutí se vám otevře originální snímek v plném rozlišení)

 
1) 200mm, clona 7,1, 1/180s

2) 200mm, clona 6,7, 1/180 s

3) 95mm, clona 20, 1/30s
 
4) 18mm, clona 8,5, 1/320s

5) 18mm, clona 22, 1/45s

6) 18mm, clona 8,5, 1/320s
 
7) 200mm, clona 20, 1/320s

8) 200mm, clona 20, 1/125s

9) 200mm, clona 5,6, 1/60s
 
10) 40mm, clona 5,6, 1/1000s

1) Pes, co běžel kolem
2) Ná ptáky jsme krátký, i na těch 200. Telekonvertor Nikon na tento objektiv není uveden v seznamu možného příslušenství.
3) Zkouška stabilizace v 15ti stupňovém mrazu, který neměl vliv na fotoaparát, zato na fotografa ano.
4, 5, 6, 7, 8, 10) Snaha o vytvoření aberace, téměř bezvýsledná, najdete ji snad ve větvích při velkém zvětšení na snímku č. 6.
9) Podání rozostřeného pozadí.


11) 200mm, clona 5,6, 1/60s, blesk
  Další tři snímky již jenom demonstrují rozsah ohniskových vzdáleností objektivu.
 
18mm, clona 7,1, 1/200s

55mm, clona 7,1, 1/200s

200mm, clona 8, 1/180s

Řada majitelů Nikonů vlastní "setový" objektiv 18-70/3,5-4,5 a možná si klade otázku, zda se mu tento nový objektiv svou kvalitou vyrovná - a zde je krátká odpověď. ANO. Srovnání vinětace těchto dvou objektivů je uvedeno výše, podívejme se tedy na některé další parametry:

Nikkor 18-70 F3,5-4,5, 18mm, clona 5,6, 1/250s (ISO100) Nikkor 18-200 VR F3,5-5,6, 18mm clona 5,6, 1/350s (ISO 200)

Nejprve se podíváme na střed snímku

Nikkor 18-70


Nikkor 18-200 VR

A nyní na levý horní roh

V těchto konkrétních podmínkách se jeví objektiv 18-200VR ve středu obrazového pole jako ostřejší, zatím na okrajích je jeho ostrost nepatrně nižší a jeví o málo vyšší sklon k aberaci, který v tomto případě je zvýrazněn sníženou ostrostí.

Nikkor 18-70 F3,5-4,5, 70mm, clona 5,6, 1/350s (ISO200)

Nikkor 18-200 VR F3,5-5,6, 70mm, clona 5,6, 1/320s (ISO 200)


Nikkor 18-70


Nikkor 18-200 VR

Na ohnisku 70mm se subjektivně jeví o něco ostřeji objektiv 18-70mm, rozdíl je ovšem, dle mého názoru, velice nepatrný.


Objektiv 18-70 - 18mm


Objektiv 18-200 - 18mm


Objektiv 18-70 - 70mm


Objektiv 18-200 - 70mm

Soudkovité zkreslení na ohnisku 18mm je u obou objektivů srovnatelné, na ohnisku 70 mm je na tom 18-70 lépe. Inu, zákony fyziky jsou stále platné. Objektiv 18-200 VR má do ohniska 24 mm zkreslení soudkovité a od tohoto ohniska výše začíná zkreslení poduškovité, které právě od ohniska 70 mm začíná ubývat, aby se na ohnisku 200mm stalo prakticky neznatelným. Jak je vidět, objektiv na fotografování architektury z něj asi nebude (a když, tak pouze na ohnisku 24mm alias 36mm pro kinofilm). Pro zajímavost tedy ještě zkreslení na ostatních ohniscích u 18-200 VR:


24 mm


35mm


135mm


200 mm

Testovacích snímků pro porovnání těchto dvou objektivů jsem pořídil skutečně desítky, na různých clonách, ohniscích, na různých objektech s malým i velkým kontrastem, v protisvětle apod. Oba objektivy jsou ve srovnatelných rozsazích ohnisek rovnocenní soupeři. Na určitých ohniscích, clonách a scéně vycházel o něco lépe ten, jinde zase onen a to jak v ostrosti, tak aberaci. Ale nikdy to nebyly rozdíly zásadní. Dále je třeba též zdůraznit, že se jednalo o dva konkrétní typy objektivů a jak již dnes víme, kvalita objektivů, které sjíždějí z výrobních linek výrobců, je kolísavá.

Ke konci ještě pár běžných snímků s tímto objektivem pořízených při procházce v ZOO.

Tož, co říci závěrem. Měl jsem to štěstí, že jsem v průběhu jednoho měsíce měl možnost otestovat 2 kusy tohoto objektivu a jejich kvalita byla stejná, na objektiv tohoto rozsahu skutečně výborná, skoro se mi chce napsat i vynikající a to jak použitelností (tedy ovladetelností a váhou), tak optickou kvalitou, světelností, odolností v protisvětle na "prasátka", s velmi nízkým sklonem k aberaci i v extrémních podmínkách - viz testovací snímky. Výborný společník na cesty, který může určitému spektru zákazníků sloužit i jako jediný objektiv (při snímcích s bleskem na krátká ohniska nezapomeňte sundat sluneční clonu). A jako bonbónek navrch si můžete připsat vynikající funkci optické stabilizace obrazu a ultrazvukové ostření, které pracuje výborně i v režimu AF-C - tedy průběžného ostření. Snad jen sluneční clona by mohla být také "zoomovací" - pokud si ještě starší generace pamatuje na rozkládací kempingové kelímky, tak něco v tomto stylu. Při delších ohniscích je účinnost dodávané clony (přizpůsobené na 18mm) prakticky nulová. Snad jedinou skutečnou nevýhodou tohoto objektivu není cena, kterou považuji za adekvátní, ale dostupnost na trhu (leden 2006) - shání se stejně dobře, jako hranatá vejce.

Koupí tohoto objektivu rozhodně neprohloupíte a chcete-li jediného společníka na cestování nebo reportáž, rozhodně jej při svém výběru vemte v úvahu. Jestliže vlastníte i "setový" objektiv o rozsahu 18-70, stane se po případné koupi tohoto objektivu patrně zbytečným. I kdyby byla vaše konkrétní 18-200 v některých případech nepatrně horší, zůstane vám při obdobných rozměrech a váze objektivu navíc optická stabilizace a 70-200mm ohniskové vzdálenosti. A pokud by se někdy výrobce rozhoupal k prodeji setů D200+18-200VR za výhodnější cenu, v poměru cena/výkon budete hledat lepší kombinaci asi marně.

Jestli budete chtít ušetřit, můžete si zakoupit ve stejném rozsahu např. Tamron 18-200, ovšem bez stabilizace, s trochu horší světelností na nejdelším ohnisku (6,3) a horší kresbou zvláště v okrajových částech obrazu, ale lepším makrem, za cenu přibližně poloviční.

Užitečné odkazy (doplněno 6.11.2006) - vše anglicky

Thom Hogan
Ken Rockwell
Camera Labs - včetně porovnání s Tamronem a Sigmou na stejném rozsahu
SLRGear
PhotoZone
Bjorn Rorslett
Ed Overstreet
Photozine


Mé poděkování za náměty či připomínky k této recenzi:
- p. Radek Bartoš - za dotaz ke spotřebě proudu a technologii VR a všem ostatním, kteří mne tak dlouho žádali o porovnání s objektivem 18-70, až jsem jej skutečně udělal.
 

SDĚLENÍ FIRMY NIKON ZE DNE 16. 3. 2006
Rádi bychom zákazníky informovali o problému, který může nastat při použití objektivu Nikon AF-S DX VR Zoom-Nikkor 18-200mm f/3.5-5.6G IF-ED ve spojení s digitálními fotoaparáty D100, D2H nebo D70. Pokud je na objektivu nastavený širokoúhlý záběr, může v některých ojedinělých případech dojít k problému s přesností zaostření na blízké objekty, pokud automatické zaostřování začíná z pozice na nekonečno.    

Tento problém je způsobený nekompatibilitou řízení AF na krátké vzdálenosti mezi objektivem AF-S DX VR Zoom-Nikkor 18-200mm f/3.5-5.6G IF-ED a fotoaparáty D100, D2H nebo D70 (u D70 pouze se starším firmwarem než 2.00; s verzí 2.00 k tomuto problému nedochází). S jinými než uvedenými fotoaparáty a objektivy k tomuto problému nedochází. 

Pokud jste uvedený problém zaznamenali, můžete ho odstranit aktualizací firmwaru fotoaparátu, jak je popsáno níže. Tento problém nelze odstranit seřízením objektivu. 

D70 - Zjistěte si verzi firmwaru  vašeho fotoaparátu. Pokud je firmware starší než verze 2.00, můžete si stáhnout poslední verzi a sami provést aktualizaci nebo fotoaparát odnést (případně zaslat) do autorizovaného servisu Nikon.

D2H - Aktualizace firmwaru D2H je naplánována na přelom března a dubna 2006. O uvedení a detailech této aktualizace vás budeme informovat na těchto stránkách. Pokud požadujete okamžité řešení uvedeného problému, odneste nebo zašlete fotoaparát do autorizovaného servisu Nikon. 

D100 -  Fotoaparát prosím odneste nebo zašlete do autorizovaného servisu Nikon.

Autor této recenze není žádným způsobem povinován se zavděčit výrobci ani dodavateli. I přesto, že autor nepokládá publikované snímky za umělecké dílo, podléhá jejich případné použití autorskému zákonu.

Vzkazy (dotazy, připomínky, náměty) pro autora článku vítány.

Jaroslav Kortus, www.makofoto.cz