Z tiskové zprávy Nikonu:
Dne 21.2.2006 oznamuje Nikon uvedení nového makro objektivu, prvního makro objektivu na světě vybaveného ultrazvukovým ostřením (SWM) s optickou stabilizací, označovanou u objektivů Nikkor zkratkou VR. Nový objektiv se může pyšnit nejnovějšími výsledky výzkumu firmy Nikon v oblasti optických technologií, jako je nano-krystalické povlakování - jde u druhý objektiv, u kterého jej firma Nikon použila (poprvé použito u objektivu Nikkor 300/2,8 AF-S VR - onačení "N" ve zlatém oválu), využití skel s obzvláště nízkým rozptylem (ED) nebo vnitřním ostřením (IF). Tento objektiv je konstruován pro obě platformy - digitální i klasické zrcadlovky, postrádá tedy zkratku DX. Vnitřní ostření zajišťuje rychlé a tiché automatické ostření a umožňuje rychlý přechod mezi automatickým

: Nano Crystal Coat	: Aspherical lens elements
: Super ED glass elements	: VR units
: ED glass elements

a ručním ostřením. Přední čočka objektivu se při ostření neotáčí a umožňuje tak bezproblémové použití kruhových polarizačních filtrů.

Objektiv je vybaven novým systémem optické stabilizace obrazu, označovaným firmou Nikon jako VR II, který byl poprvé použit u objektivu 18-200 VR a má umožňovat až o 4 stupně nižší expoziční časy než objektivy bez této funkce. Funkce optické stabilizace u makro objektivů je stejně důležitá, jako u teleobjektivů a umožňuje pořizovat ostřejší snímky. Zároveň také umožňuje lepší kompozici makro snímků, protože obraz v hledáčku je stabilní, což je zvláště důležité u snímků s velkým zvětšením.

A je zde 28. květen 2006, objektiv právě přistál na mém stole, let měl zhruba měsíční zpoždění proti očekávané dodávce prvních kusů do ČR.

Samotný objektiv, vybavený samozřejmě přední i zadní krytkou, poměrně hlubokou, vykrajovanou sluneční clonu, váček na objektiv (na omak jako semišový, vzhledu velmi luxusního s tuhou dolní výztuhou) a návod k použití, zatím bohužel nikoliv v češtině, ale to firma Nikon časem jistě napraví, protože v návodu jsou některé velmi cenné informace - jak uvidíme dále. Takže nad balením nemusíme nadále bádat a pustíme se do studování návodu k použití, abychom se dopátrali objasnění některých pochybností:
- funguje stabilizace i na makro? Prý ne.
- je možné použít telekonvertory? Prý jen některé a omezeně.
- je funkční dosavadní příslušenství pro focení makra, které na dosavadních objektivech použitelné bylo? Prý ne. A tak prohlížení návodu spojíme s pár obrázky povrchu nového objektivu.

Stabilizace
Objektiv je vybaven, jak výše uvedeno, stejným způsobem stabilizace jako 18-200 VR. Stabilizace se může ale plně uplatnit pouze v rozsahu ostření od nekonečna do měřítka 1:30 - což odpovídá zhruba 3 metrům. Pod 3 metry je účinek stabilizace popsán v návodu jako snížený s tím, že záleží na snímacích podmínkách a osobě fotografa. To považuji celkem za vtipné, protože na těchto dvou veličinách závisí při fotografování téměř vše :)

Stabilizátor má pouze dvě polohy ON a OFF.  Schází tedy jeden přepínač, který naleznete na objektivu 18-200 VR - Active-Normal. Stabilizátor této novinky automaticky rozlišuje, zda během fotografování objektivem pohybujete určitým směrem (např. v horizontálním směru při sledování jedoucího auta) a stabilizaci v tomto směru vypne. Proč ne, když to bude dobře fungovat. V návaznosti na tuto funkci upozorňuje návod ještě na možnost, že bezprostředně po stisku spouště se může jevit obraz v hledáčku ještě chvilku jako neostrý. Po dobu, kdy je stabilizace aktivní, se nedoporučuje vypínat fotoaparát ani snímat objektiv - v opačném případě se při manipulaci s objektivem mohou ozývat klapavé zvuky - patrně stabilizace správně "nezaparkuje" - návod doporučuje opětovné nasazení objektivu, zapnutí fotoaparátu, vypnutí stabilizace na objektivu a jeho sejmutí.

Poměrně důležitá je ta vlastnost, že u fotoaparátů série F80, F75, F65, D200, D100, D70 a D50 není stabilizace k dispozici po dobu nabíjení interního blesku. Můžeme se právem domnívat, že by to pro baterii byla velká zátěž. Stabilizaci návod doporučuje vypnout na pevném stativu (či podložce), resp. při aretované stativové hlavě - v ostatních případech, např. i při použití jednonohého stativu, doporučuje stabilizaci zapnout. Praktici ovšem znají známou orientační poučku o "udržitelném" čase, rovnajícím se 1/ohnisková vzdálenost, což nám u digitálů vychází na cca 1/200 sekundy i bez stabilizace - ustálení obrazu přece jenom nějakou tu desetinku sekundy trvá. V této souvislosti bych se trochu přimlouval za převzetí jedné funkce z kompaktních přístrojů a to varování při dlouhých časech - přece jenom se mi v pár případech stalo, že v zápalu boje a nastaveném režimu P nebo A jsem chvilku fotil s neudržitelnými časy a výsledkem byly neostré fotografie. Samozřejmě by tato funkce šla v menu vypnout a při zapnuté funkci by šel nastavit "kritický" čas, kdy se v hledáčku rozsvítí - něco nebo čas začne blikat - třeba hodnota 1/ohnisková vzdálenost.

U fotoaparátů vybavených tlačítkem AF-ON (série D2, D200, F6 a F5) nedochází po stisku tohoto tlačítka k zapínání stabilizace.

Takže odpověď na první otázku již máme - stabilizace na makro funguje, ale méně, než od 30 metrů dále - nechci být rýpavý člověk, ale většina uživatelů jej bude používat na portréty (tam se naštěstí používají nízká clonová čísla, takže čas bude snad stačit) nebo na makro, kde by se plně funkční stabilizace (pokud nepoužíváte např. výborné makroblesky SB-R200) velmi, velmi hodila. Ale více uvidíme v praxi, o kolik je stabilizace na makro "menší".

PRAXE: Stabilizátor stabilizuje a je to skutečně znát. Kdyby v návodu výrobce nenapsal, že pod 30 metrů stabilizuje méně, tak bych si toho nevšiml. Je přínosná i na nejkratší vzdálenost, tj. cca 30 cm. Poměrně rychle vypíná (cca za 1 sekundu), zřejmě kvůli šetření baterie. V tichém prostředí uslyšíte krátké cvaknutí při aktivaci i vypnutí stabilizátoru a v průběhu stabilizace i jemné vrnění. I přes krátký čas aktivace stabilizátoru doporučuji v případě intenzivnějšího fotografování s častým namačkáváním spouště pořídt k fotoaparátu D200 bateriový grip nebo alespoň náhradní baterii - časté používání stabilizátoru snižuje její výdrž (odahem) o 20 až 30% - on samozřejmě snižuje výdrž všech baterií, ale u D200 mi to připadalo dost markantní. Naštěstí v době psaní tohoto článku by jich měl být na trhu již dostatek.

Ostření, přepínač automatického a ručního ostření - M/A-M
Tato funkce je všeobecně známa. Zkratka AF-S (Silent Wave) napoví, že objektiv je vybaven ultrazvukovým zaostřovacím motorem, který zajišťuje posun čoček uvnitř objektivu beze změny jeho délky, tedy obdobnou technologii, kterou naleznete u objektivů Canon pod označením USM (Utra-Sonic Motor), u objektivů Sigma pod označením HSM (Hyper Sonic Motor) a u objektivů Minolta pod zkratkou SSM (Super Sonic Motor).  V praxi tento způsob ostření znamená tiché, mimořádně rychlé a precizní zaostření. Nezanedbatelnou výhodou je i možnost kdykoliv do automatického zaostření ručně zasáhnout bez nutnosti přepínat objektiv či fotoaparát do režimu ručního ostření (poloha přepínače M/A=Manual/Auto) – přesto je na těle objektivu přítomna i volba M pro manuální, tedy ruční ostření - viz. obr. výše. Samozřejmě je třeba nastavení tohoto přepínače sladit s přepínačem režimu ostření na S, C, M na těle fotoaparátu. Jako dosavadní uživatel Tamronu 90mm, musím konstatovat, že jeho přepínání mezi automatickým a ručním ostřením posunem ostřícího prstence mi připadá šikovnější a rychlejší.

V každém případě si nemůžete ostřící prstenec na objektivu s ničím splést (zoom to není a clonový kroužek také nemá), protože je luxusně široký a jeho chod je jedna báseň - naprosto hladký, tichý a s odporem tak akorát. Jistě vás, stejně jako mně, zaujme velice jemné odstupňování - od nekonečna do 30 cm urazí prstenec téměř dráhu 220 stupňů. To "nekonečno" je trochu zavádějící, protože ryska se zastaví ještě malý kousek "za nekonečnem". To samé platí i o nejbližší vzdálenosti. V každém případě bez přehmátnutí ručně nepřeostříte v celém rozsahu - ovšem kdy budete potřebovat rychle zaostřit ručně z nekonečna na 30 cm, že.

Objektiv je vybaven tzv. přepínačem rozsahu ostření. Má dvě polohy FULL a od nekonečna do 50 cm. To je zajímavá kombinace, většina objektivů má přepínač typu FULL - makro. U tohoto objektivu v případě, že chcete fotografovat na vzdálenost bližší než 50 cm, musí být přepínač v poloze FULL. Svoji logiku to ale má, protože většinu své dráhy se ostřící prstenec pohybuje právě v rozsahu do 50 cm. Přepínač rozsahu je funkční pouze u fotoaparátů Nikon vybavených funkcí AF (automatické ostření) a podporujících funkci AF-S. Protože se jedná o pevné ohnisko, dodal výrobce i orientační značky pro hloubku ostrosti při cloně 32 - v praxi nepoužitelné, ale hezky to vypadá. Návod k použití obsahuje v příloze podrobnou tabulku hloubky ostrosti - z té se např. dozvíte, že i při cloně 32 a zaostřené vzdálenosti do 0,5 m obnáší hloubka ostrosti 1 až 2 mm (do 0,4 m 1 mm). Perlička: tabulka hloubky ostrosti v návodu udává hodnoty i pro vzdálenost 0,314 m a clonu 2,8 - při této vzdálenosti lze ovšem nastavit nejnižší clonu 4,8 - tak nevím, kde chlapci šikmoocí udělali chybu:). Clonu je možné nastavovat pouze z fotoaparátu, což prozrazuje známé písmenko G v jeho názvu. Objektiv je vybaven mikroprocesorem a poskytuje fotoaparátu údaje o zaostřené vzdálenosti, co je jeden z parametrů, který bere fotoaparát v úvahu při použití blesku a nastavení expozičního režimu 3D Matrix. Firma Nikon se chystá objektivy typu G vyrábět nadále ve větší míře, jak vyplývá i z článku, který jsem převzal z technické podpory Nikonu:

Až donedávna se pod označením AF- G prodávaly pouze levné objektivy Nikon, avšak nyní společnost Nikon uvedla na trh několik nových objektivů AF-G včetně profesionálních objektivů AF-S a bude postupně do nabídky objektivů Nikkor zařazovat další objektivy AF-G. Jediným rozdílem mezi objektivy Nikon AF-D a AF-G je ten, že objektivy AF-G nemají kroužek clony. Studie ukazují, že jen málo profesionálních fotografů nyní používá objektivy s clonovým kroužkem, protože možnost elektronicky upravovat expozici o 1/3 stupně pomocí příkazových voličů daleko překonává možnosti manuálního nastavení clony pomocí kroužku, až je uživatel sebezkušenější.

Další výhodou je také úspora hmotnosti. Objektivy typu G, podobně jako typu D, vysílají do fotoaparátu údaje o vzdálenosti pro potřeby systému maticového měření 3D Matrix Metering. Nepřítomnost kroužku clony má vliv na kompatibilitu objektivu s některými fotoaparáty. Kompatibilita jednotlivých expozičních režimů fotoaparátu s objektivy typu G je uvedena v následující tabulce (neuvedené fotoaparáty D50 a D200 si přířaďte do první skupiny):

Režim	P	S	A	M
D2H, řada D1, D100, D70, F5, F100, F80,F75, F65, F55, F60, F50, F-401/S/X, PRONEA S, PRONEA 600i.	A	A	A	A
F4, F90/X, F70, F-801/s, F-601M	A	A	N	N
F-601, F-501, F301, F, F2,F3,  F3AF, FE, FE2, FM, FM2/n, FM3a, FA	N	N	N	N

V okénku ukazujícím zaostřenou vzdálenost v metrech (bílá čísla), najdete ještě další dvě řady čísel - žlutá řada označuje vzdálenost ve stopách a oranžová řada ukazuje měřítko zvětšení odpovídající zaostřené vzdálenosti.

PRAXE: Rychlost ostření je vynikající, celý ostřící rozsah je objektiv schopen projet za cca 1 sekundu. Je o poznání rychlejší i proti objektivu 18-200 VR (při nastavení na shodné ohnisko). V souvislosti se zaostřenou vzdáleností je nutné podotknout, že od 3 metrů níže se světelnost objektivu snižuje plynule až na hodnotu 4,8 při 0,314 m. Ruční ostření je naprosto plynulé a "mrtvý chod" ostřícího prstence je zanedbatelný. Díky světelnosti 2,8 nad 3 metry dokáže objektiv zaostřit i na méně kontrastní motivy za špatných světelných podmínek. Samozřejmě zde hraje roli i typ fotoaparátu, resp. jeho systém vyhodnocování kontrastu - zde D70 trochu zaostává, D200 a D2x jsou rychlejší (mezi nimi jsem nepoznal rozdíl). Protože venku právě prší, pořídil jsem si alespoň dva snímky svého 20" monitoru, který pracuje v rozlišení 1600x1200 bodů. Po kliknutí si můžete prohlédnout originály (pozor, každý má cca 10 MB). Snímky jsou pořízeny se zapnutou stabilizací fotoaparátem D2x - snímek textu je na clonu 4,8 a 1/80 s (nejkratší zaostřitelná vzdálenost), snímek VR na clonu 3,5 a 1/20 s. To by člověk nevěřil, z čeho se ten monitor skládá :)

Na četné dotazy doplňuji přibližnou tabulku clon na zaostřených vzdálenostech (odečteno na fotoaparátu):

Zaostřená vzdálenost v m	Minimální clona	Zaostřená vzdálenost v m	Minimální clona
0,31 (1:1)	4,8	0,38 (1:1,8)	3,5
0,32 (1:1,05)	4,5	0,45 (1:2,4)	3,3
0,33 (1:1,15)	4,2	0,50 (1:3)	3,2
0,35 (1:1,35)	4,0	0,70 (1:5)	3,0
0,36 (1:1,5)	3,8	3 m a výše	2,8
Tuto tabulku jsem nikde nenašel, takže jsem ji vytvořil na fotoaparátu D2x při nastavené prioritě clony - vzdálenost, na které došlo k indikaci změny clony na fotoaparátu, jsem zaznamenal. Jinak je samozřejmě úbytek plynulý.

Volitelné příslušenství - tož, tady padá zatím trochu kosa na kámen.

Telekonvertory - s tímto objektivem jsou použitelné AF-I/AF-S telekonvertory Nikon TC-14(17,20)E/TC-14(17,20) EII. S telekonvertory jsou dostupné funkce měření expozice i VR, ovšem automatické ostření nikoliv, ostřit musíte ručně. To je docela zvláštní, ale patrně to souvisí právě s makro rozsahem v souvislosti s úbytkem světelnosti po nasazení konvertoru. Zdá se z logiky věci, že automatické ostření musí potlačovat CPU objektivu, která pozná (jak?), že je mezi tělem přístroje a objektivem další kus a automatické ostření zablokuje - protože s objektivem 70-200/2,8 VR funguje automatické ostření normálně. Alternativní konvertory (Kenko, Sigma apod.) nemám možnost vyzkoušet. Pokud máte možnost je vyzkoušet, podělte se o své zkušenosti - kontakt naleznete pod článkem - děkuji. Při nasazení konvertoru Nikon TC-20E (II) je možné nastavit nejvyšší clonové číslo na 90.

Ostatní příslušenství - pohroma - viz níže uvedené dva odstavce převzaté z technické podpory Nikon:
Objektiv Nikon AF-S VR Micro-Nikkor 105mm f/2.8G IF-ED nelze použít s automatickým kroužkem Nikon BR-4, všemi modely automatických mezikroužků PK, automatickým mezikroužkem PN-11, kroužky K nebo měchovým zaostřovacím zařízením.

Objektiv Nikon AF-S VR Micro-Nikkor 105mm f/2.8G IF-ED není vybavený clonovým kroužkem a pracovní clona se nastavuje voličem na těle fotoaparátu. Komunikace mezi objektivem a fotoaparátem probíhá pomocí elektronických kontaktů. Protože není sortiment příslušenství pro fotografování detailů Nikon vybaven elektronickými kontakty, není při jeho použití možná komunikace mezi fotoaparátem a objektivem Nikon AF-S VR Micro-Nikkor 105mm f/2.8G IF-ED a tím i nastavení pracovní clony.

Tolik tedy konstatování výrobce - nezbývá než čekat, až bude pro tento objektiv vyvinuto, vyrobeno a dodáno na trh i odpovídající makro-příslušenství, což může chvilku trvat. Výrobce si musí být ale tohoto závažného nedostatku vědom a tak věřme, že technici od Nikonů na tom již pracují - zatím to může část zájemců o tento objektiv odradit a třeba sáhnout po starším provedení tohoto objektivu bez VR.

Jaké příslušenství tedy MŮŽETE použít - no, prakticky pouze předsádkové čočky, návod doporučuje v tomto případě používat ruční ostření (hodnoty poměru zobrazení v této tabulce jsem nepochopil a požádal jsem techniky firmy Nikon o překlad do češtiny).

Touto částí jsme tedy odpověděli i na druhou otázku - telekonvertory ano, ale pouze s ručním ostřením a na otázku třetí též - stávající příslušenství na makro není většinou s tímto objektivem použitelné.

V dodaném návodu k použití naleznete ještě tabulku použitelných výměnných matnic v kinofilmových fotoaparátech.
Ačkoliv se o tom v návodu nikde výslovně nepíše, předpokládám, že všechny uvedené hodnoty, které by mohly mít jiný rozsah při použití na DX digitálních zrcadlovkách, jsou uvedeny pro klasický kinofilm.

Jeden z nejčastějších dotazů zní: když je objektiv použitelný i na kinofilmových zrcadlovkách, kde je makro 1:1 a ohnisková vzdálenost je 105mm, znamená to, že při použití objektivu na digitální zrcadlovce, kde se násobí ohnisková vzdálenost x 1,5 a bude tedy 157 mm, bude též makro "lepší", tj. 1,5:1?
Bohužel (pro pro fotografy makrosnímků), ne. Označení 1:1 (nebo 1:něco jiného) je zobrazovací poměr, který říká, že je-li fotografovaná kytička velká 1 cm, bude ve velikosti 1 cm zobrazena i na snímači. Snímačem může být v tomto případě jak políčko kinofilmu, tak snímač digitální zrcadlovky. Nezáleží tedy na tom, jak velká je plocha snímače, na který je obraz ukládán (může být jako vrata od stodoly). Pokud bude snímač větší, bude pouze větší snímaná plocha, ale absolutní velikost té kytičky zůstane na snímači stále stejná. Myslím, že z níže uvedeného schématu je to jasné.

Porovnáváme
Teoretické rozměry objektivu jsou jedna věc, jeho reálná velikost věc druhá. Pro bližší představu pár srovnávacích snímků:

Vlevo: starý známý 18-70

Zleva doprava: Nikkor 18-200 VR, Tamron 90, Nikkor 105 VR

Objektiv s nasazenou sluneční clonou na zrcadlovce Nikon D70. Ze snímků vidíte, že sluneční clona je skutečně mohutná. Její použití lze vzhledem k tomu, že přední čočka není vůbec zapuštěna do těla objektivu, doporučit (stejně jako u 18-200 VR, kde je ovšem značně užší kvůli širokému ohnisku). I ze snímků je trochu patrné, že objektiv jak vzhledem k obdobným objektivům tak i k průměru čočky působí skutečně mohutně - můj první dojem byl, že na objektivu je provedeno zateplení :) Tamron 90mm nosím někdy i v kapse od kalhot, ovšem na tento objektiv bych musel být klokan - nejen kvůli rozměrům, ale i váze - proti Tamronu váží objektiv téměř nachlup dvojnásobek. Ovšem oproti Tamronu je vybaven vnitřním ostřením (IF) a tak nemění svoji délku při zaostřování, tj. jeho rozměry jsou konečné. Na diskusi na internetu se objevil názor, že s nasazenou sluneční clonou bude na nejkratší vzdálenost objektivem "šťouchat do kytek". Tak to zkusme spočítat: délka objektivu samotného 11,6 cm + clona 8 cm = 19,6 cm. Minimální zaostřitelná vzdálenost je cca 30 cm, takže ke kytičce nám zbývá....asi 10 cm. Ale to ještě musíme připočítat vzdálenost od bajonetu ke snímači a dostáváme výsledek... 7,5 cm. Takže na "šťouchání do kytek" to sice není, ale v této vzdálenosti může dojít i k zastínění. A nyní to zkusíme vzít z té praktické stránky - kytky fotíme většinou směrem k zemi a sluníčko na objektiv svítí málokdy - už jen z toho důvodu, že na přímém slunci se kytičky stejně nefotí, pro pěkně snímky je třeba použít alespoň rozptylku, kterou slunce zastíníme a dostaneme pěkné rozptýlené světlo. A když bude nejhůře, objektiv si zacloníte proti slunci i dobře rukou, kterou budete držet objektiv nebo si do sáněk blesku nasadíte rozptylnou (odraznou) destičku na ohebném rameni. Pokud budete používat nové makro-blesky R200, tak jejich nasazení na objektiv stejně vylučuje nasazení sluneční clony, ale zase se k nim dodává odrazná destička (rozptylka) včetně držáčku. Tímto jsme problém "šťouchání do kytek" prakticky vyřešili a můžeme pokročit dále.

Vinětace, aneb úbytek světla směrem k okrajům snímku
Níže vidíme, že objektiv se chová jako každý jiný - dobrá zpráva je, že od clony 4 výše je vinětace již velice malá - tj. konstatně velmi dobrá - ze snímků to již není patrné, ale má stále klesající tendenci až do clony 32. Čárka dole u základny grafu na clonách 22 a 32 je prach na snímači. Musím se ale přiznat, že na cloně 2,8 jsem očekával vinětaci přece jenom trochu menší, je to přece jenom pevné sklo nejmodernější konstrukce - ale třeba jsem moc náročný. Na portréty s rozamazaným pozadím to asi vadit moc nebude a krajinu a reprodukce foťte od clony 4 výše :)

Již v několika svých příspěvcích jsem zmínil a nezbývá mi, než to opakovat, že systém spolupráce více blesků, který Nikon nazývá CLS (v otrockém překladu "tvůrčí osvětlovací systém") funguje v oblasti makra skutečně na výbornou. V rámci urychlení jsem použil pouze jeden blesk SB-800 jako blesk "Master" a 1 ks makro-blesku R-200, který jsem držel v ruce a nasvětloval jím z různých úhlů a vzdáleností květinu. Vyzkoušel jsem všechny možné (i nemožné) kombinace - osvícení pouze bleskem SB-R200, nastavení SB-800 na TTL, polovinu, třetinu až 1/128 výkonu, měnil vzdálenosti makro-blesku od 10 cm od květiny až do půl metru - a stále byla expozice v režimu A (předvolba clony) téměř bezchybná - a to dokonce i tehdy, když jsem makro-blesk namířil při prosvětlování téměř proti objektivu. Klobouk dolů, chlapci inženýrští od Nikonu! Kdyby se ještě na ty vaše mašinky, objektivy, baterie a gripy a všechno ostatní nečekalo půl roku :(

Čas1/60 clona 36, Master SB-800 manuál 1/128 výkonu s difuzérem, Group A SB-R200 TTL
U všech další snímků je vždy čas 1/60 s, SB-800 jako Master (řídící blesk na fotoaparátu) a 1x SB-R200 v režimu TTL.

Jediné, čím se oba snímky expozičně liší, je změna polohy SB-R200. Všechny makro snímky květiny jsou mírně doostřeny v programu Zoner PS verze 8 a přidělán stínovaný rámeček - bez něj mi fotografie připadaly jako velice syrové, vyloženě volaly po nějakém ukončení obrazu. Další fotografie demonstrují ani ne tak kvalitu objektivu (ne že by byla špatná!), ale hlavně spolupráci s makro-bleskem, který snad k tomuto typu objektivů patří - no, jak se říká hezky po česku - jako zadek na hrnec.

Toto jsou opět 3 snímky pořízené za stejných podmínek - pouze změnou polohy SB-R200, clona 36

A můžeme jít ještě blíž - opět 3x totéž, vždy s jinou polohou SB-R200 - první fotografie zleva - řídící blesk v režimu i-TTL -2EV, další dva pouze SB-R200 - foto vpravo je přímý blesk proti objektivu.

Všechny snímky jsou pořízeny do formátu JPG - pokud se vám některé snímky nebudou jevit zcela ostré, uvědomte si, že hloubka ostrosti je skutečně pár mm, někde dokonce pouze 1 mm.

Musím se přiznat, že makro tohoto rozsahu jsem fotil pouze výjimečně a nikdy jsem neměl techniku ani čas na nějaké experimentování, vždy pouze v rámci splnění určité zakázky, klasické produktové fotografie. Ale práce s novou technikou - zvláště více blesky současně a hlavně novými makroblesky mne skutečně vzala. Ještě nikdy jsem nestrávil s jednou květinou pohromadě v družném bádání dvě hodiny. A navíc jsem zjistil, že jenom na jednom květu bych mohl klidně strávit celý den a stále bych v oblasti makra nacházel jiné a jiné pohledy pouze změnou záběru o pár centimetrů, někdy i milimetrů - honem od toho pryč! To je celý další svět! Musím znovu podotknout - nechci dělat lacinou reklamu, ale expozičně se vydařily všechny snímky, které jsem pořídil - takže ještě naposled - paráda! Ušetřený čas můžete věnovat objevování nového světa a o zbytek se postará technika.

A jak obstál objektiv? Ruční ostření jde skutečně precizní - zaostřovací krok objektivu v oblasti makro je naprosto plynulý a jemný, není problém přeostřovat v rámci milimetrů. Hledáček sice trochu při focení zblízka ztmavne, ale zvláště na D200 (D2x) jsem dokázal zaostřit při normálním pokojovém (denním) osvětlení. Pokud jde o automatické ostření - není divu, že na těchto snímcích se většinou nechytne - před osvícením bleskem je kontrast minimální a automatika nemá šanci - ovšem ruční ostření na tuto vzdálenost je doporučováno i v návodu k použití. Venku na sluníčku při dostatku světla může být situace jiná, ale myslím si, že ruční ostření je v těchto případech lepší - je lépe mít oblast zaostření pod kontrolou. Vzhledem k umístění na stativu jsem měl stabilizaci objektivu vypnutou - při maximálním přiblížení bez stativu je spíše problém, jak stabilizovat vlastní osobu. Ale její zapnutí je znát.

Aberace - zde jsem si zvolil skutečně extrémní případ - anténu na střeše proti slunci,  prakticky je to silueta proti přezářenému zdroji světla. Abych byl zcela korektní - nafotil jsem mnoho objektů v různé denní době a vybral jsem takovou sérii snímků, na které se aberace projevila NEJVÍCE. S větší aberací byste se proto neměli v praxi setkat. Z níže uvedených snímků je patrné, že aberace je viditelná na cloně 2,8, patrná na cloně 4 a od clony 5,6 výše si ji ani nevšimnete. V některých případech je viditelnější na těch objektech, které jsou mírně mimo pásmo ostrosti. Patrný je také úbytek ostrosti od clony 16 výše, ale k tomu se ještě dostaneme. Výřezy ve 100% velikosti po kliknutí na snímek.

Kresba
Fotoaparát: D2x, režim A (předvolba clony), automatické zaostření, všechna nastavení normal mimo ostrosti - mírně zvýšená, bez filtru, stativ, ISO 100 - další podrobnosti jsou uvedeny v EXIF u obrázků v plném rozlišení - velikost cca 5-6MB. Po kliknutí plná velikost JPG. Fotografie NEJSOU žádným způsobem upravovány tj. ani doostřovány. Levý výřez je z pravého horního rohu, pravý přibližně ze středu. Velikost výřezu je ve všech případech 428x284 bodů (originální velikost obrázku je 4288x2848 bodů). Pokud chcete porovnávat více obrázků, podržte při kliknutí na obrázek klávesu SHIFT, otevře se vždy v novém okně. Přepočtená ohnisková vzdálenost je u tohoto objektivu při použití na digitálních zrcadlovkách s velikostí snímače APS-C 157,5 mm. Vypnutý stabilizátor obrazu.

Závěr si uděláte sami, ale další tři níže uvedené ještě větší výřezy vám jistě pomohou. Jistě vidíte, že ostrost na cloně 2,8, pokud ji porovnáte s clonou 8, je vynikající! To se ovšem v žádném případě nedá říci o cloně 16, na cloně 32 je výsledek na velké zvětšeniny skoro nepoužitelný, takovouto neostrost lze opravit pouze výrazným doostřením v editoru za cenu ztráty detailů snímku (tato neostrost na cloně 32 mne zarazila a tak jsem test na této cloně provedl opakovaně i na jiných objektech, výsledky totožné). U makro-snímků si této neostrosti většinou nevšimnete ani na nejvyšší cloně, pokud nebudete fotit reprodukce poštovních známek - ale budete muset více doostřit v editoru. Nejlepší výsledky (jako vždy) na clonách 5,6 a 8, od clony 8 výše nastává již úbytek ostrosti. Ale ostrost na cloně 2,8 je vynikající (i přes tu zvýšenou aberaci). Všimněte si, že snímek na cloně 2,8 je tmavší, než všechny ostatní, odhaduji to na 0,5 EV. Toto je při použití objektivu jev trvalý a projevil se na všech snímcích na tuto clonu - fotoaparát také chvílemi hlásil místo minimální clony 2,8 clonu 3 - třeba to s tím nějak souvisí - v každém případě to ovlivňuje programovou automatiku fotoaparátu. Soudkovité ani poduškovité zkreslení obrazu jsem nezaznamenal, patrně by bylo měřitelné pouze na testovacích čárových obrazcích - přesto najdete snímky "oblíbené" testovací zdi zde.

Demonstrační snímky - všechny snímky jsou zhotovené bez stativu se zapnutou redukcí vibrací (VR), velikost originálních snímků (po kliknutí) až 10 MB, formát JPG. Snímky jsou mírně doostřeny.

Odolnost v protisvětle - reflexy
Zde můžeme konstatovat skutečně velmi dobře odvedenou práci - pořídil jsem řadu testovacích snímků u kterých bylo slunce v záběru. Zde mohu souhlasit s tvrzením firmy Nikon: "Optický výkon objektivu zvyšuje optický člen z ED skla (sklo s extrémně nízkým rozptylem světla) sloužící k minimalizaci barevné vady a antireflexní vrstva Nano Crystal Coat výrazně redukující tvorbu reflexů a závoje pro výsledné ostré a brilantní snímky." Ukázkový snímek je zhotoven při vycházejícím slunci na clonu 20 a 1/1600 sekundy.

Ještě pár běžných snímků pro doplnění.

Po týdenním používání objektivu mohu konstatovat, že práce s ním byla velice příjemná a bezproblémová. Používal jsem jej na Nikonu D2x (i D200, ale snímky s D200 zde nejsou), ale dá se předpokládat, že stejnou práci odvede i na ostatních fotoaparátech Nikon a to jak digitálních, tak analogových. Snad nejvíce mne nepříjemně překvapila aberace na nejnižších clonách - ovšem v praxi (jak můžete vidět na pořízených běžných snímcích) ji budete hledat velice těžko. Překvapující je též neostrost na clonách 22 a 32, která je přibližně stejná, jako na mnohem levnějším Tamronu 90mm (můžete provonat sami). Naopak velice oceníte rychlost a přesnost ostření a to i v režimu AF-C a výbornou kresbu objektivu již od clony 2,8. A nesmíme zapomenout ani na dobře fungující stabilizaci (VR). Takže shrnuto a podtrženo:

Klady:
+ výborná rychlost ostření, díky níž můžete použít bez obav i režim průběžného ostření (AF-C)
+ výborná kresba objektivu již od nejnižších clon až do clony 11
+ vynikající bokeh (podání neostrých oblastí) - podání neostrých částí je nádherné, obraz tím dostává měkkou hloubku a působí dojmem malby - výborné i na portréty
+ funkce redukce vibrací pracuje přesně tak, jak má a to u snímků nad 30 metrů výborně a na makro velmi dobře
+ výborné - lehké, plynulé a přesné ruční ostření
+ od clony 5,6 výše zanedbatelná aberace
+ možnost použití i na kinofilmových zrcadlovkách Nikon
+ možnost použít telekonvertory, pokud se zřeknete automatického ostření.

Zápory:
- rychle klesající ostrost ve středu i okrajích snímků od clony 16 výše - zatím testováno pouze na vzdálenost nad 30 metrů, na bližší vzdálenosti zkusím ještě tento test doplnit
- prakticky neexistence jakéhokoliv makro-příslušenství (protože objektiv je typu G - nemá možnost nastavení clony na objektivu), které nebude ještě dlouho dostupné, pokud vůbec. Doplňky ke starším Nikon makro-objektivům nelze použít (měchy, mezikroužky apod.)
- dosti zřetelná aberace na nejnižších clonách, zvláště cloně 2,8

Téměř nepodstatné zápory:
-+- zatím patrně největší cvalík mezi makroobjektivy

Cena objektivu doporučená výrobcem: 26.190 včetně DPH
Konkureční objektivy ze stáje Nikon, opět ceny doporučované výrobcem (seženete levněji, jde o poměr cen), které lze zakoupit od Nikonu jako nové:
105MM F2.8 AF OBJEKTIV MICRO-NIKKOR D A - 27.990,- Kč včetně DPH
60MM F2.8 AF OBJEKTIV MICRO-NIKKOR D A - 16.990,- Kč včetně DPH

Porovnáním cen u stájového kolegy na ohnisku 105 mm vás možná překvapí, že nový objektiv je oceněn levněji o 1.800,- Kč. Proč, nevím, patrně jej zapomněli zlevnit? Asi ne. Pokud si budete chtít objektiv zakoupit, prohlédněte si snímky a kladům a záporům přiřaďte svou váhu, jak jsou pro vás (ne)podstatné.

Další snímky testovací zdi najdete zde.

Zkušenosti uživatelů