Nikkor Z 70-180/2.8 Di III VXD pro Nikon Z

Všechny dosavadní testy objektivů zde
Galerie snímků z objektivů s bajonetem Z zde

Technické parametry  Mechanické provedení  Ostrost  Bokeh   Aberace Nejkratší zaostření  Přesnost ostření
Stabilizace  Protisvětlo  Zkreslení  Vinětace Konvertor Galerie  Závěr

07.2023 (objektiv ohlášen 20.9.2022, všechny ceny jsou platné k datu uveřejnění tohoto testu).
Nikon last roadmap
Přehled objektivů všech výrobců s bajonetem "Z"

Svou "svatou trojici" Nikon na "zetka" již delší dobu má: Z 14-24/2.8 S (cca 47.000,- Kč), Z 24-70-2.8 S (cca 56.000,- Kč) a Z 70-200/2.8 S VR (cca 65.000,- Kč v akci). Součet cen těchto objektivů se pohybuje kolem 170.000,- Kč, což je pro fotografy, kteří si svou činností nevydělávají, poměrně hodně. I když zde existují od Nikonu levnější alternativy k některým objektivům - např. 14-30/4 S, rozhodl se Nikon uvést na trh levnější řadu objektivů ve spolupráci s Tamronem. Vždy se jedná o již existující objektivy, které Tamron vyrábí pod svou značkou také pro bajonet Sony. Tímto objektivem se řada uzavírá: na trhu jsou již objektivy Z 17-28/2.8 (cca 32.000,- Kč), Z 28-75/2.8 (cca 23.000,- Kč) a zde testovaný Z 70-180/2.8 (cca 37.000,- Kč).  Nazývám je s nadsázkou "svatou trojicí pro chudé" :) Součet cen těchto objektivů je kolem 90.000,- Kč a to už je nezanedbatelný rozdíl - cca 50% proti svaté trojici od Nikonu. Zda tyto objektivy vyrábí na svých linkách Nikon (asi ne) nebo je pro něj vyrábí Tamron za zakázku, nevím.

A co je neméně zajímavé - v srpnu 2023 také Tamron ohlašuje nový objektiv Tamron 70-180/2.8 Di III VC VXD G2 (A065S) - tj. druhou generaci modelu A056S - tedy nástupce modelu, ze kterého pochází zde testovaný Nikon. Objeví se v budoucnu také s bajonetem "Z"? Jistě by se majitelům Z fotoaparátů s DX snímačem vzhledem ke stabilizaci velmi hodil. Velmi zajímavá je věta na konci tiskového prohlášení: "This product is developed, manufactured, and sold under the license agreement with Nikon Corporation".

Tj. volně přeloženo "Tento výrobek je vyvíjen, vyráběn a prodáván pod licencí Nikon Corporation". Cože? Pokud to není tisková chyba, tak Tamron vyrábí objektiv pro Sony pod licencí Nikonu? Protože Sony má více než 10% podíl v Tamronu? Na první pohled to nedává moc smysl, ale šetřit chce každý - a peníze spojují. Trh se postupně globalizuje a šetří se, kde se dá. Tamron bude dělat "levnější" objektivy pro všechny možné jiné značky fotoaparátů - částečně pod názvem Tamron a částečně pod "cizí vlajkou". Objektivy jsou již od počátku konstrukčně přizpůsobeny tak, aby bylo možné pro jinou značku jen vyměnit firmware a bajonet. Dražší objektivy, jak to zatím vypadá, si budou vyrábět značky samy. Pokud tedy ona věta v tiskovém prohlášení není tiskařský šotek, tak bychom se asi provedení tohoto objektivu se stabilizací od Nikonu dočkat měli.

Testy prvních dvou výše jmenovaných nedopadly vůbec špatně a tak se dnes můžeme podívat na poslední ze "svaté trojice pro chudé", Nikon Z 70-180/2.8. Všechny tři převlečené Tamrony mají několik společných vlastnosti proti originální "svaté trojici": na výrobu méně náročný rozsah ohniskových vzdáleností, žádné displeje, minimum nebo žádná tlačítka a žádné přepínače a žádná stabilizace v objektivech. Absence těchto prvků umožňuje výrobu zlevnit, což spolu s nemalou přirážkou, kterou si Nikon účtuje proti stejnému provedení objektivů pro Sony za úpravy bajonetu, konstrukce a firmware, může být pro Nikon ziskovější záležitost, než vyvíjet objektivy vlastní. Všechny objektivy ze "svaté trojice pro chudé" mají jednu velmi příjemnou vlastnost proti "svaté trojici": stejný průměr filtrového závitu 67 mm, nižší hmotnost a rozměry - a hlavně nižší cenu.

Odpustím si tabulku s F objektivy, které by mohly být tomuto objektivu alternativou, je jich celá řada - od Tamronu, Sigmy, Nikonu. Ovšem všechny mají jednu nevýhodu - ne všechny na Z fotoaparátech fungují dobře (zde přehled kompatibility), všechny potřebují FTZ adaptér a mohu vám zaručit, že všechny budou ostřit až na vzácné výjimky pomaleji, než zde testovaný objektiv.

Celá "svatá trojice pro chudé" má samozřejmě svůj původ v objektivech Tamron - viz. v tomto případě léta existující objektiv Tamron 70-180/2.8 Di II VXD pro Sony E. Určité konstrukční úpravy pro bajonet Z byly určité nutné (všimněte si např. zúžení prstence pro ruční ostření či prodloužení části u bajonetu) - však je také Tamron o 5.000,- Kč levnější. To však vůbec nevadí, Tamron dává na trh v posledních letech výborné objektivy, tak proč by toho Nikon nevyužil - ostatně nedělá to poprvé, má s Tamronem letitou spolupráci, ač to nikdy veřejně neprezentoval. Ostatně, ani dnes se k tomu oficiálně nehlásí.

Tento objektiv je rozhodně největším konkurentem svého stájového kolegy Nikonu  Z 70-200/2.8 S VR. Je levnější, má menší hmotnost i rozměry, lepší největší měřítko zobrazení, menší filtr a těch 20 mm na dlouhém konci skutečně nehraje roli. Ale něco za něco - nemá stativovou patku (ani tam nejde dát), mimo zámku změny ohniskové vzdálenosti nemá žádné další tlačítko, nemá svou vlastní stabilizaci. Rozsah 70-180 také není žádnou nikoní novinkou - již jeden takový objektiv kdysi dávno v éře kinofilmu měl - 70-180mm f/4.5-5.6 AF-D Micro-NIKKOR mezi léty 1997-2004:

To ještě bylo v době, kdy bylo značení na objektivu hezky barevné, všechny měly stupnici zaostřené vzdálenosti i clonový kroužek s jasně vyznačenými hodnotami - a - všechny se vyráběly v Japonsku :) Proti tomu dnešní objektivy vypadají hrozně nudně :)

Ale nejen to - mnoho fotografů hledá na "zetka" náhradu za F 70-200/4 VR. Ten má velmi dobré optické vlastnosti, není drahý (v porovnání s f2.8 souputníky) a je lehký a skladný. A Z 70-180/2.8 by mohl být vítanou náhradou.

Když jsme u toho porovnání - jak velký rozdíl je mezi 180 mm a 200 mm?

Až se nechce věřit, že rozdíl představuje 11%, takže po ořezu získáte z 45 mil. bodů na snímači cca 37 mil. bodů. Sice to vypadá hodně, ale troufnu si říci, že s tím lze velmi dobře žít.

Asférické členy, ED a Super ED

Objektiv má 19 prvků v 14 skupinách, má SIC = Nikon Super Integrated Multicoating a fluorinový povlak na frontální čočce objektivu, který odpuzuje nečistoty a umožňuje snazší čištění.

Na objektivu najdete 3 ovládací prvky - pro změnu ohniskové vzdálenosti, prstenec pro ruční ostření (na který si můžete alternativně navolit v menu fotoaparátu jiné funkce - např. clonu, ISO atd.) a zámek proti vysouvání objektivu při transportu.

Další ovládací prvky: nejsou

Ostření - vnitřní, tj. objektiv svou délku při ostření samozřejmě nemění, ale mění ji při změně ohniskové vzdálenosti. Prstenec pro změnu ohniska klade docela odpor a jedním prstem půjde měnit ohnisko obtížně - ale vzhledem k držení objektivu to asi nebude často potřebné.

Pro další porovnání jsem si vybral Nikon Z 70-200/2.8 S VR.  Protože ti, co žádný nemají, se mohou rozmýšlet právě mezi těmito dvěma objektivy.

Na úvod MTF křivky (více o MTF křivkách zde):

Nikon Z 70-180/2.8 na 70 mm	Nikon Z 70-180/2.8 S VR na 180 mm
Nikon Z 70-200/ 2.8 S na 70 mm	Nikon Z 70-200/ 2.8 S VR na 200 mm
Teoreticky vypočítané hodnoty vypovídají o vzácně vyrovnané optické kvalitě na ohniskové vzdálenosti 70 mm, dokonce ve prospěch 70-180. Na nejdelší ohniskové vzdálenosti by na tom měl být objektiv Z 70-200/2.8 S trochu lépe s průběhem ostrosti a kontrastu směrem k okrajům snímku a trochu lépe i ve středu obrazového pole. Otázkou je, zda bude tak malý rozdíl v praxi viditelný.

V následujícím porovnání se budu zabývat pouze dvěma objektivy, jejichž MTF grafy vidíte výše, nicméně pro srovnání se podíváme na snímky, na nichž je ještě objektiv Nikkor F 70-200/4 s FTZ adaptérem, abyste měli porovnání velikosti:

Vpravo je ukázka s 70-180 na 180 mm - ostatní dva svou délku při změně ohniskové vzdálenosti nemění.

Nastavení fotoaparátu Nikon Z9 pro všechny zde publikované snímky, není-li uvedeno jinak:

Fotoaparát Nikon Z9, zpracování v Nikon NX Studio.
Režim fotografování: Rychlé doostření - 0, Doostření +3, Doostření ve středním rozsahu +2, Zřetelnost +1, Kontrast, Jas, Sytost a odstín 0.

NX-Studio: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 3, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control ON, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - OFF, Axial Color Aberation - OFF, Auto Distortion Control - ON, RAW 14bit, Vysoká účinnost*, převod do nejvyšší kvality JPG. Vypnutá stabilizace, stativ. Výřezy odpovídají tiskové velikosti fotografie 120 x 180 cm.

U obou objektivů bylo zapnuta při převodu do JPG automatická korekce zkreslení.

 Tak se nejdříve podíváme na ostrost:

70 mm
f	70-180/2.8 střed	70-200/2.8 S střed	70-180/2.8 roh	70-200/2.8 S roh
2.8
4
5.6
8
11
16
22
V ostrosti středu obrazu se objektiv drží s ostrostí velmi statečně, je vyrovnaným soupeřem, ačkoliv má jeho dražší brácha zcela nepatrně vyšší ostrost a také mírně lepší přenos kontrastu. Ale to na velikosti běžných fotek poznat skutečně nelze. Trochu jiná situace je v rozích a okrajích obrazu, kde je dražší brácha opravdu na nejen nízkých clonových číslech lepší.
85 mm
f	70-180/2.8 střed	70-200/2.8 S střed	70-180/2.8 roh	70-200/2.8 S roh
2.8
4
5.6
8
11
16
22
Situace se na ohniskové vzdálenosti 85 opakuje jako přes kopírák.
105 mm
f	70-180/2.8 střed	70-200/2.8 S střed	70-180/2.8 roh	70-200/2.8 S roh
2.8
4
5.6
8
11
16
22
Opět obdobná situace s tím rozdílem, že začíná být větší rozdíl i ve středu obrazu na nejnižších clonových číslech - ale zase - koukáte stále na výřez z obrazu tiskové velikosti 120x180 cm.
130 mm
f	70-180/2.8 střed	70-200/2.8 S střed	70-180/2.8 roh	70-200/2.8 S roh
2.8
4
5.6
8
11
16
22
Žádná výrazná změna, ale rozdíl neostrosti v rohu se snížil.
180 mm
f	70-180/2.8 střed	70-200/2.8 S střed	70-180/2.8 roh	70-200/2.8 S roh
2.8
4
5.6
8
11
16
22
Opět nic výrazného, pouze rozdíl v ostrosti ve středu obrazu na clonovém čísle 2.8 je znatelnější. Co je ovšem méně obvyklé je narůstání neostrosti v rohu obrazu se zvyšujícím se clonovým číslem - již jsem se s tím sice setkal, ale je to velmi vzácné. Naštěstí málokdy vyžadujeme u ohniska 180 mm ostrost až do krajů obrazu. U všech testovacích snímků také platí, že Nikkor 70-180/2.8 má vyšší vinětaci, proto jsou také výřezy z rohů tmavší.

Pokud by vás zajímalo použití tohoto objektivu pro video, tak zajímavé video je třeba zde (je o Tamronu pro Sony, ale to je vcelku jedno).

Zde ještě jedna malá ukázka - clonové číslo 2.8, 135 mm, zaostřeno na cca 3 metry s porovnáním obou objektivů:

70-180/2.8:

70-200/2.8 S VR:

Ďábel se skrývá v detailu: samozřejmě by to jemné doostření u 70-180 spravilo - a to je mimo jiné těch 30.000,- Kč rozdílu v cenách obou objektivů :)

Závěr: Raději ještě jednou - výřezy odpovídají tiskové velikosti 120x180 cm. Celkovým vítězem by se stal samozřejmě Nikkor 70-200/2.8 S VR. Ovšem v praxi by ten rozdíl poznal asi jen opravdový fajnšmekr. Dále také již existují velmi inteligentní programy pro případné doostření (pokud by to bylo třeba). Asi nikdo nečekal, že výsledky budou srovnatelné a objektiv se v ostrosti svému dvakrát dražšímu bráchovi vyrovná, tak velké překvapení se nekoná. Ostrost kolem středu obrazu je vynikající již od clonového čísla 2.8 - a o tu jde většině fotografů u tohoto typu objektivu. Takže objektiv sice není tak ostrý jako 70-200, ale stále je to výborný výsledek.

Samozřejmě jako vždy záleží na zaostřené vzdálenosti, clonovém čísle, odstupu pozadí od popředí, kontrastu i charakteru pozadí a velikosti výsledné fotografie - čím bude fotografie větší, tím se vám bude zdát bokeh většinou lepší. Další snímky najdete v galerii na konci testu.

U všech snímků je vypnuto automatické odstraňování aberace.

70 - 180	70 - 200

Když se podíváte na poslední dva výřezy na pozadí těsně za míčkem, nevychází 70-180 v tomto případě vůbec špatně. V tomto konkrétním případě je bokeh 70-180 příjemnější než u 70-200. V některých jiných případech je to naopak - objektivy mají jinou konstrukci a projevují se různě.

Pokud přidáme do scény světelné body - např. odrazy od sluníčka na kapkách vody nebo lesklých chromovaných povrchů, dostaneme následující výsledky:

70 mm - neostré popředí

Výřez:

70 mm - neostré pozadí

Výřez:

180 mm - neostré popředí

Výřez:

180 mm - neostré pozadí

Výřez:

Pouze odlesky ve vodě vykazují při zvětšení výraznější struktury v neostrých částech obrazu:

Hodnocení bokehu je vždy individuální záležitost typu líbí-nelíbí, ale zde je můj závěr.

Závěr: Bokeh se od 70-200/2.8 S VR u běžných fotografií moc neliší. Pouze u velmi jemných kontrastních struktur a velkém zvětšení si povšimnete, že bokeh je - ale ne ve všech případach, mírně neklidný - objektiv jeví sklon ke zdvojování jemných struktur a jejich ohraničování - dělá "žížalky" (ale to dokáže 70-200 za určitých okolností také). Ale opravdu to není nic tragického a navíc je to vidět většinou až na metrových zvětšeninách. V případě reflexních ploch sice objektiv tvoří, zvláště na okrajích snímků, "čočky" se strukturou s náznakem cibulových kroužků, ale opět to není nic alarmujícího. Celkově bych podaní neostrého pozadí označil jako mírně nadprůměrné. Nenadchne ani neurazí. Je sice poněkud "neklidnější" (ne ve všech případech) než u 70-200/2.8, ale pořád dobré.

Aberaci, pokud je skutečně velká, nejde v editoru zcela odstranit. Projevuje se nevíce na nejnižším clonovém čísle a na rozmezí tmavých a světlých částí obrazu ve formě většinou fialových (v pozadí) nebo zelených obrysů (v popředí) - nejvíce na okrajích - učebnicovým příkladem jsou právě odlesky na tmavé vodní hladině, jemné větvičky stromů nebo odlesky na chromovaných předmětech či dlažebních kostkách. Výřezy odpovídají tiskové velikosti 180x120 cm, zobrazení na monitoru 1:1.

U následujících snímků je (jako u všech v tomto testu) VYPNUTO automatické odstraňování aberace. Najít nějakou, která by vůbec stála za řeč, je detektivní pátrání. Možná se vám podaří na svých snímcích najít nějakou, která by skutečně vadila alespoň na fotce 30x40 cm. Já ji nenašel, ač jsem se vážně snažil. A pokud ji najdete, lze ji dobře odstranit.

Závěr:  Vynikající výsledek.

Minimální zaostřovací vzdálenost je 27 cm na ohniskové vzdálenosti 70 mm, co odpovídá poměru zvětšení 0.48x = 1:2.1. Těch 27 cm je ovšem od roviny snímače, takže od přední čočky objektivu bude objekt vzdálen cca 10 cm a od sluneční clony 5 cm. To už může nervózní hmyzáky vyplašit. Nicméně je to proti objektivu Nikkor Z 70-200/2.8 S VR výhoda, protože ten má zvětšení 0.2x = 1:5 na vzdálenost 50 cm (a přibližně stejné zvětšení na ohnisku 200 mm na 72 cm). A to už je podstatný rozdíl - následující snímek krabičky od sirek pořízen na ohniskové vzdálenosti 70 mm - vlevo 70-200, vpravo 70-180:

Na ohniskové vzdálenosti 180 mm je poměr zvětšení 1:4.1 a nejkratší zaostřitelná vzdálenost 61 cm. Ale i na zmenšeném snímku vpravo si můžete všimnout prudkého úbytku ostrosti na okrajích, takže na reprodukce plochých předmětů i po výrazném zvýšení clonového čísla raději zapomeňte. Pokud se chcete věnovat makru profesionálně nebo alespoň na vyšší úrovni, pořiďte si nějaký makroobjektiv - třeba Nikkor 105/2.8 S VR.

Při použití telekonvertoru 1.4x stoupné poměr zvětšení na 1:1.5 a při použití telekonvertoru 2.0x na cca 1:1 při světelnosti 5.6. Ovšem i bez telekonvertoru, zvláště, pokud máte Z7, Z8 nebo Z9, lze pořídit působivý makrosnímek, protože i po poměrně velkém výřezu vám zůstane dostatečný počet bodů pro kvalitní fotografii (jedná se o výřezy, celé snímky na proklik):

Závěr: Nejlepší poměr zvětšení sice získáte na 70 mm a 27 cm od roviny snímače a proto budete k objektu velmi blízko, ale určitě je to velmi vítaná vlastnost, které lze příležitostně využít.  Ale nepočítejte s ostrostí v celé ploše obrazu.

Jak rychlost, tak i přesnost správného a rychlého zaostření je dána jak ostřícím mechanismem fotoaparátu, tak i schopností motorku objektivu dostat čočky co nejrychleji do správné pozice.

Rychlost: Pokud dokáže objektiv doostřovat maďarského ohaře v běhu proti fotoaparátu, tak mu nemám co vytknout. Režim AF-C, zapnuta detekce očí zvířat, Nikon Z9. Subjektivně (ani objektivně) nejsem schopen zjistit, který ze srovnávaných objektivů ostří rychleji, což je pro 70-180 dobré vysvědčení.

		Chtělo to ještě kratší čas expozice a ještě upravit nastavení foťáku, ta potvora běhá hrozně rychle, zvláště k žrádlu.

Hlučnost: Ostření je prakticky neslyšné.

Přesnost: I při použití nejmenšího ostřícího bodu je ostření přesné. Což není u Z objektivů překvapivé, i když jedna výjimka existuje - objektiv Nikkor 40/2.0. Proti verzi 70-200 má objektiv výhodu trochu i v tom, že po expozici ostřící bod neodskakuje jinam, což má u 70-200 na svědomí optická stabilizace v objektivu. Objektiv 70-180 žádnou vlastní nemá a tím pádem touto nepříjemností netrpí.

Rozsah otáčení zaostřovacího kroužku (jak zní název menu fotoaparátu) lze nastavit na nelineární nebo lineární v rozsahu od 90 do 270 stupňů a maximální (360?). Lineární je vhodné např. při natáčení videa, větší rozsah a tím pádem i jemnější nastavení se může hodit u makra, pokud nepoužíváte makrosáňky.

Ačkoliv některé testy tvrdí, že objektiv není parfokální (po prvním zaostření není bez nového zaostření ostrý při změně ohniskové vzdálenosti), nic takového se mi nepotvrdilo - pouze je třeba zaostřit na nejdelší ohniskové vzdálenosti, na širších ohniskových vzdálenostech objektiv rovinu ostrosti drží, jako dokládají následující výřezy ze snímků, pořízených na 70 a 180 mm při clonovém čísle 2.8:

180--70

V opačném pořadí to samozřejmě nefunguje:

70--180

U moderních objektivů není tato vlastnost již záležitostí čistě optickou, ale jedná se o záležitost firmwaru a aplikaci ostřící křivky - již neostříme přímým mechanickým převodem, ale elektronicky.

Závěr: Ostření je velmi rychlé, přesné a tiché a snese srovnání s 70-200/2.8 S VR. Objektiv je dle mého zjištění při dodržení způsobu zaostření parfokální (což potěší zejména při použití ve videu) a pouze nepatrně mění úhel záběru, což je vidět pouze při velké změně zaostřené vzdálenosti.

Objektiv žádnou nemá, spoléhá na stabilizaci snímače. Možná by nebylo od věci zrekapitulovat, zvláště pro majitele Z DX snímačů, které objektivy jsou vybaveny vlastní stabilizací:

Z DX 12-28/3.5-5.6 PZ VR
Z DX 18-140/3.5-6.3 VR
Z DX 50-250/4.5-6.3 VR

Z 24-200/4.0-6.3 VR
Z 70-200/2.8 VR S
Z 100-400/4.5-5.6 VR S
Z 105/2.8 MC VR S
Z 180-600/5.6-6.3 VR
Z 400/4.5 VR S
Z 400/2.8 TC VR S
Z 600/4 TC VR S
Z 800/6.3 VR S

Závěr: Není, objektiv spoléhá na stabilizaci snímače fotoaparátu, takže uživatelé Z30, Z50 a Zfc mají smůlu. Je to jeden z hlavních funkčních rozdílů proti Z 70-200/2.8 VR S. A pokud se ptáte, zda je rozdíl ve stabilizaci mezi Z 70-200/2.8 S VR a Z 70-180/2.8 znatelný, tak ano. Stačí si přiblížit na ohniskové vzdálenosti 180 mm obraz v hledáčku na 100% a rozdíl uvidíte. Takže i když máte stabilizaci na snímači, je třeba přece jen pro jistotu volit kratší časy než když má objektiv stabilizaci navíc ještě vlastní. Rozdíl rozhodně nelze označit za dramatický, ale je - odhadem - tak 1-2 EV.

Závěr: Odolnost na protisvětlo je dle mých dosavadních zkušeností podstatně nižší než u 70-200/2.8 S VR, odlesky v protisvětle se objevují mnohem častěji a i ztráta kontrastu v protisvětle je trochu vyšší a kontrastní prvky v protisvětle způsobují daleko více "přezáření" světlých částí do tmavých, než je tomu u 70-200/2.8 S VR. Odlesky objevíte nejčastěji na ohniskové vzdálenosti 70 - 100 mm a nejvyšších clonových číslech. Odlesky samozřejmě záměrně vyhledávám, klidně můžete udělat snímek proti slunci s malým posunem fotoaparátu a neobjevíte vůbec žádné:

U tohoto objektivu nelze v programu Nikon NX Studio korekci zkreslení vypnout, takže se můžeme podívat pouze na snímky po automatické korekci:

Závěr: V programu NX Studio nejde vypnout automatickou korekci zkreslení. Po korekci je zkreslení skutečně minimální, před korekcí bude určitě znatelné. U velmi širokoúhlých objektivů je použití automatické korekce firmwarem fotoaparátu znát výrazně zkreslením okrajových částí záběru (nejvíce je to vidět na osobách či třeba kolech od auta).

Vše na clonové číslo 2.8, VYPNUTA automatická korekce vinětace u obou objektivů, clonové číslo 2.8:

	70-180/2.8	70-200/2.8 S VR
70 mm
180 mm

Závěr: S vinětací na tom není 70-180/2.8 vůči svému dražšímu kolegovi vůbec špatně - můj subjektivní pocit je, že je na tom mírně lépe. Vinětace většinou nevadí, pokud není, třeba u portrétů, dokonce žádoucí. A pokud vadí, lze ji poměrně jednoduše v editoru odstranit, takže tomuto parametru nepřikládám velkou důležitost.

Objektiv umožňuje použití obou "Z" konvertorů (TC 1.4x i TC 2.0x) - což je poměrně zajímavé, protože existující verze Tamron pro Sony použití jakýchkoliv konvertorů neumožňuje. S použitím konvertoru Z TC 2.0 se dostanete na poměr zvětšení 0.96x (při ohniskové vzdálenosti 360 mm a světelnosti 5.6), co je již skoro makro 1:1. A to může být pro někoho dost pádný argument, aby si tento objektiv oblíbil.

Fotoaparát Nikon Z9, zpracování v Nikon Studio NX.
Režim fotografování: Rychlé doostření - 0, Doostření +3, Doostření ve středním rozsahu +2, Zřetelnost +1, Kontrast, Jas, Sytost a odstín 0.

NX-Studio: Picture Control STANDARD, QUCK SHARP 0, SHARPENING 3, M-RANDGE SHARP +2, CLARITY +1, D-LIGHT NORMAL, VIGNETE control ON, ostatní hodnoty 0, Lateral Color Aberration - OFF, Axial Color Aberation - OFF, Auto Distortion Control - ON, RAW 14bit, Vysoká účinnost*, převod do nejvyšší kvality JPG, následné uložení do JPG 95% kvality kvůli úspoře místa na serveru. Zapnutá stabilizace, vše z ruky. Výřezy odpovídají tiskové velikosti fotografie 120 x 180 cm.

Nikkor Z 70-180/2.8

Hodnocení je vždy poplatné cenové kategorii objektivu

+ rychlé a přesné ostření
+ velikost, hmotnost, cena
+ velmi dobrá ostrost

+ prakticky nulová aberace
+ většinou dobrý bokeh

+ světelnost 2.8 v celém rozsahu
+ výborný poměr zvětšení na 70 mm (bez ostrosti v celé ploše)
+ utěsnění proti vlhkosti
+ možnost použít konvertory
 

+- nejvyšší ohnisková vzdálenost 180 mm (proti 200 mm u 70-200/2.8 S VR) - dle mého názoru nepodstatné

+- trochu nervóznější bokeh než Nikkor 70-200/2.8 S VR

- na objektivu nejsou žádná funkční tlačítka a přepínače
- nemá vlastní stabilizaci, spoléhá na stabilizaci snímače
- nemá stativovou patku (ale moc ji nepotřebuje)
- horší vlastnosti v protisvětle (ve srovnání s 70-200/2.8 S VR)

Tímto objektivem v současné době (červenec 2023) vzniká ucelená řada levnějších objektivů, které pokrývají téměř rozsah "svaté trojice" objektivů Nikon Z 14-24/2.8 S, Nikon Z 24-70/2.8 S a Nikon Z 70-200/2.8 VR S a to jsou zde testovaný Nikon Z 70-180/2.8, Nikon Z 28-75/2.8 a Nikon Z 17-28/2.8 (všechny mají stejný průměr filtru 67 mm). Zde testovaný objektiv se tak stal dle mého názoru i vítanou náhradou oblíbeného objektivu na F bajonetu - Nikonu 70-200/4 pro uživatele fotoaparátů s plnoformátovými snímači (kdyby Nikon adoptoval od Tamronu i stabilizovaný F 70-210/4, asi bychom se vůbec nezlobili - byl by menší, lehčí a levnější než 2.8). Majitelé fotoaparátů se snímači DX budou patrně postrádat u zde testovaného objektivu stabilizaci - škoda, že Nikon neudělá alespoň jeden fotoaparát DX se stabilizací snímače.

Dalším hráčem na tomto poli by se mohl stát Tamron 35-150/2-2.8, který byl již ohlášen a měl by se objevit někdy na přelomu 2023/2024 - otázkou bude cena - verze na Sony stojí kolem 1900$, takže cena bude kolem 60.000,- Kč. A Tamron patrně nezůstane jen u těchto objektivů, ale objeví se jistě časem i další - a že by v budoucnu přidala i Sigma něco pro plnoformátové snímače? Uvidíme.

Koupit - nekoupit?

Zde testovaný objektiv je o 30.000,- Kč levnější než Nikkor 70-200/2.8 S VR, jinak řečeno, stojí polovinu. Oba objektivy ostří srovnatelně rychle a mají stejně malou aberaci. Objektiv 70-180 má mírně horší bokeh, mírně horší kontrast v protisvětle s větší mírou odlesků, je mírně horší v ostrosti na okrajích a nemá svou vlastní stabilizaci. Ale má menší velikost, hmotnost a cenu (vše výrazně). Stojí to všechno za ušetřených 30.000,- Kč? Podle mne rozhodně ano. Pokud nejsou peníze a hmotnost či velikost problém a potřebujete objektiv se stabilizací, kupte si 70-200/2.8 S VR. Ale věřte, že většina fotografů bude s tímto objektivem velmi spokojena - já tedy určitě spokojen budu. Zatímco 70-200/2.8 S VR dávám do brašny po zralé úvaze, zda jej budu potřebovat či nikoliv, tento tam mohu přihodit jen tak, kdyby byl náhodou potřeba. A pokud se vám VR verze zdá drahá, protože tento rozsah ohnisek potřebujete pouze občas, ale světelnosti 2.8 se vzdát nehodláte, je tento objektiv velice dobrým řešením i vzhledem k tomu, že umožňuje použití Z konvertorů - i když zde opatrně, ostrost obrazu se s použitím ZTC 1.4x zhorší a podle zkušeností se domnívám, že ZTC 2.0x bude z hlediska i průměrných nároků na ostrost obrazu nepoužitelný - 70-200/2.8 S VR je přece jen ve středu obrazu trochu ostřejší a tak mu konvertor uškodí méně. Vypadá to, že nejlepším telekonvertorem bude nový Nikkor 180-600/5.6-6.3 VR.

Testy probíhají na náhodně vybraných objektivech z běžné maloobchodní sítě - protekce je vyloučena.
Objektiv splňuje kritérium udržitelnosti (lze s ním fotografovat z ruky). Byl testován i na zvířatech, ovšem bezkontaktně.
Je vyroben v cizině, v ČR tedy nezanechal žádnou uhlíkovou stopu. Skladujte mimo dosah dětí!
Dbejte na správnou ekologickou likvidaci objektivů - objektiv nepatří do komunálního odpadu.
Při pohledu do hledáčku nemusíte vnímat své okolí - nechte své okolí sledovat poučenou osobou, dbejte na své bezpečí!
Nevhazujte do ohně a vody - tyto případy nejsou kryty zárukou.
Před použitím objektiv vybalte z krabice!
Pokud objektiv nejde nasadit na fotoaparát, sejměte krytku bajonetu.
Pokud vidíte po nasazení objektivu na fotoaparát pouze tmu, zapněte fotoaparát a sundejte přední krytku objektivu.
Výrobek není samostatně funkční, vyžaduje ke správné funkci fotoaparát.